Mikuláš
Biskup Mikuláš se narodil někdy kolem roku 250 ve městě Patara (dnešní Turecko), v rodině zbožných a bohatých křesťanů. Po smrti rodičů rozdal velkou část svého majetku chudým a potřebným lidem. Aby unikl projevům vděčnosti, vydal se na pouť do Palestiny.
V maloasijském městě Myra zemřel v té době biskup. Novým biskupem se měl stát ten, kdo vejde následujícího rána do chrámu. Tím byl putující sv. Mikuláš, který se zpočátku vzpíral, ale nakonec biskupský úřad přijal. Svůj biskupský úřad poctivě vykonával až do své smrti, někdy kolem roku 345. V té době ale docházelo k velkému pronásledování křesťanů, kteří byli zavíráni do žalářů a mučeni. Tomuto osudu se nevyhnul ani Mikuláš a 6. prosince byl umučen k smrti. Právě na toto datum proto připadá jeho svátek. Ve stejný den chodí převlečení Mikuláši po celém světě. Liší se nejen jmény, ale i vzhledem a oblečením. Vždy je však návštěva Mikuláše spojena s rozdáváním dárků.
Úcta k sv. Mikuláši vznikla asi v 10. století. Zhruba od té doby se v Německu zachovává zvyk, že Mikuláš navštěvuje děti a obdarovává je. Někde si děti večer postaví před dveře holínky a ráno je pak najdou plné sladkostí.
Mikulášův kult se rozšířil asi po dvou staletích v celé řecké církvi, později i ve slovanských zemích. K největšímu Mikulášovu uctívání došlo od 8. století v Rusku, jehož je od té doby patronem. Od 10. století je úcta k sv. Mikuláši známá v Německu, Francii a Anglii a od 11. století v Itálii, kam italští piráti přenesli v Turecku uloupené Mikulášovy ostatky. Dodnes jsou uloženy v bazilice sv. Mikuláše v jihoitalském městě Bari.
Čert
Čert je pohádková bytost slovanské mytologie. Je to zlá bytost, která byla po příchodu křesťanství ztotožňována s ďáblem, jako vládcem pekla. Čert bývá zpravidla celý peklem ušmudlaný, má nenápadné růžky, skryté v kudrnatých vlasech, někdy pod kloboukem, dále ocas a kopyto. Peklo opouští, aby získal duše hříšníků. Většinou duše získává formou úpisu. Normální smrtelník ho vyhledává, aby mu čert uskutečnil nějakou službičku, kterou nikdo jiný nesplní, a za to upíše svou duši peklu vlastní krví. Když lhůty vyprší, čert se objeví a odnese jeho duši do pekla. Tam také odnáší duše zlých a hříšných lidí. Zlé duše pak peklu slouží, jsou trýzněny. V pekle jsou duše podle tradic váženy, aby se vědělo, kolik hříchů dotyčná osoba páchala. Když váha klesá, provinilec propadne peklu. Pokud váha s hříšnou duší neklesá, tak se stal omyl a peklo to musí napravit. Čistým duším se vždycky podaří peklo opustit. Čert je schopen létat a jeho kvalita kouzel je založená na úrovni čerta. Peklu vládne nejvyšší čert a to je Lucifer.
Anděl
Anděl se označuje v křesťanství za svatou a dokonalou bytost, obdařenou rozumem a vůlí, která je podřízena Bohu a slouží jako posel mezi lidmi. Anděl bývá zpravidla krásně oblečen v bílém, jako samo nebe. Má bílé šaty, bílé vlasy a velká andělská křídla. Anděl žije v nebi. Pomáhá nejen na nebi, ale také na zemi. Anděl je taková strážní dušička, chrání lidi před nebezpečím a útrapami. Andělé mívají v nebi spoustu úkolů, obdělávání zahrady, opatrování nováčků a starost o Boha. Anděl je brán jako svátost. Lidem se zjevuje v lidské podobě. Mají různé hodnosti, úkoly a moc.