Začátkem týdne mohou jít věci ztuha, ač budou rozhýbané, tak někdy do směrů, které se nám zrovna nehodí, nemusí nás s tímto nastavením bavit všechno zdlouhavé, únavné, zbytečné… té skepsi můžeme propadat jednoduše častěji i proto, že máme v sobě jasnou představu, jak by věci měly fungovat a chceme přímočarost. To není únava proto, že jsme líní, ale spíše znechucení z toho, že věci nejdou tak jasně, jak by jít měly. Někoho ale může tento čas donutit udělat rázné rozhodnutí tam, kde záležitosti nazrály – a tady lze říci, že nebudete litovat. Bude to nejen úlevné, ale také s dalšími dny vám nová životní situace nebo vnitřní nastavení přinese i psychické uvolnění.
Zároveň tu ale máme věci zmatené, mlhy, nejasnosti, nejistoty – a je fakt, že když tady něco zůstane tento týden zamotané, tak nás to o to víc bude štvát. Pokud tedy nemáte jasno, nemáte to dlouhodobé našlápnutí k cíli, které jen čekalo na ten správný čas, nechte ty mlhy odvalit… je to rozcitlivělé období, ve kterém víří emoce a cítíme více ztráty, bolí staré jizvy… Ono se může stát, že některé záležitosti jednoduše nejsou viditelné, a proto to nejde. Není náš úkol prorazit to všechno, něco se nám může zdát, něco se rýsovat, nějaká tušení potvrzovat… ale ještě jakoby to pořád nebylo ono. Je-li tu tento pocit, zvolte proplouvání celou situací a celým týdnem, tiché pozorování, případně pak upnutí aktivity, nedočkavosti a všech těch emocí do plánování až až… až bude líp.
Téma mi jde nejvíc do oblasti rodiny a zázemí, kde bude třeba popřemýšlet co a jak udělat, aby tady něco fungovalo v dlouhodobém horizontu. Čas bude přát i takovým, dlouhodobým (až krizovým teoretickým) plánům. Potěším vás, příští týden už tohle všechno rozlouskne!
