Bylo jednou, že tři sourozenci – Tom, Alice a David – žili ve velkém domě na okraji malé vesnice. Tito tři sourozenci byli známi svými zlými skutky a nezbedným chováním. Jejich nezkrotná povaha působila problémy nejen rodině, ale i celé vesnici.
Tom byl nejstarší a měl sklon k fyzickým potyčkám s jinými dětmi ve škole. Často se zaplétal do rvaček a dával se do konfliktů kvůli maličkostem. Jeho agresivita děsila ostatní děti, a neměl moc kamarádů.
Alice byla vynikajícím lstivcem. Měla tendenci okrádat obchody ve vesnici a ukradené věci skrývat v jejím pokoji. Nikdo si nevšiml, že ona stojí za tím vším, dokud jednoho dne nepřišel majitel obchodu na to, kdo byl pachatelem.
David, nejmladší z trojice, byl známý tím, že vše ničil. Rozbíjel okna, rozbíjel hračky, a dokonce i květinové zahrady. Omlouvání a přísliby, že se toho vzdá, nezabíraly.
Celá vesnice byla unavená těmito dětmi a jejich chováním. Rodiče dětí se rozhodli, že musí jednat. Zorganizovali setkání s učiteli a vedoucími vesnice, aby se pokusili nalézt způsoby, jak pomoc dětem změnit jejich zlobivé chování.
Po radách a podpoře z okolí se rodiče rozhodli, že budou spolu s dětmi pracovat na jejich výchově. Začali komunikovat a trávit více času společně. Učili děti o důležitosti respektu, empatie a odpovědnosti.
Postupně se děti začaly měnit. Tom se začal učit kontrolovat svůj hněv a hledal způsoby, jak ho kanalizovat do sportu. Alice přestala krást a začala pracovat na své důvěryhodnosti a důležitosti úcty k majetku ostatních. David se naučil respektovat majetek a květiny druhých a začal pomáhat se zahradami všech vesničanů.
V průběhu času se z trojice zlobivých dětí stali ohleduplní, zodpovědní a citliví mladí lidé. Vesnice byla šťastnějším a pokojnějším místem na život a všichni si uvědomili, jak důležitá je výchova a podpora rodičů při formování charakteru a chování dětí.
Autor a foto – Nela Vávrová
Pěkný příběh, jen kdyby se dalo věřit tomu, že se děti změnily již napořád…
Dekuji