Moc bych si přála, aby západní moderní medicína a alternativa mohli svobodně spolupracovat bez vzájemného osočování a neustálého boje kdo je lepší.
Spolupráce, a to nejen v tomto oboru, je nesmírně důležitá. Spolupráce podporuje, dává větší možnosti, propojuje lidi, jejich sny a cíle. Je v ní veliký potenciál.
A tak zde, s pokorou a vděčností za to, že jsem mohla být u toho, sdílím příběh a zpětnou vazbu mé klientky. Děkuji za důvěru:
“Příběh se šťastným koncem:
Jednou odpoledne jsem vyhnala (doslova) muže s dětmi ven na procházku, abych měla chvíli klid. O hodinu později mi muž volal, abych hned přijela k domu jeho kamaráda, že mladší syn (necelé 3 roky) spadl z malého mostu do potoka a má rozbitou hlavu – pád z asi 3 metrové výšky přímo na hlavu. Když jsem dorazila na místo a viděla co se děje, dostala jsem se do šoku a řídit do nemocnice bych nemohla. Zavolali jsme sanitku, ta po příjezdu rozhodla, že raději syna převezou vrtulníkem do větší nemocnice – začal ztrácet vědomí a bylo podezření na krvácení do mozku. Hned ho uvedli do umělého spánku, zaintubovali a letěl. My jsme za ním vyrazili autem. Hned cestou jsem volala Lence, jestli by se na to mohla podívat a synovi pomoct. Případně i staršímu, který byl u toho, všechno viděl a hodně plakal. Po příjezdu synovi hned udělali CT hlavy a krvácení se nepotvrdilo. Byl umístěn na oddělení JIP a udržován v umělém spánku. Zůstala jsem tam s ním a muž jel domů. Další den mi Lenka poslala výsledky terapie – ze strany syna šlo o volání o pozornost. Bylo to mezi ním a tátou – on pořád volal a chtěl, aby si ho všiml a táta si četl v mobilu a nevnímal ho. Po hlubším prozkoumání se ukázalo, že v minulém životě byl syn žena, která velmi milovala muže (to byl současný táta), on ho nechtěl a odvrhl a syn se z toho odmítnutí zbláznil a vyskočil z okna, aby na sebe upozornil. Tento model chování si přenesl do současnosti. Lenka mi doporučila, aby pak u probouzení byl muž, protože je to opravdu mezi nimi. Odpoledne začali synovi snižovat dávky opiátů, aby se pomalu začal probouzet. Ale pořád se nic nedělo. Muž mě přišel na dvě hodiny vystřídat a během téhle doby se syn na chvíli probudil, podíval se do očí tátovi, ihned se uklidnil a zase usnul. Když jsem pak přišla já, tak syn zase spal – ještě několik hodin, než se definitivně probudil. Další den jsem se s ním bavila o tom, co se stalo. Sám od sebe mi řekl, že volal na tom mostě na tátu, ten ho neslyšel, tak spadl (přesně těmito slovy). Je pro mě fascinující, jak přesná Lenka je. Taky pracovala s jeho vědomím fyzického těla, aby se jeho duše mohla do těla vrátit. No a doktoři i sestry nechápali, jak je možné, že se tak rychle ze všeho dostal a je v pohodě. Chodili se na nás koukat i z jiných oddělení. Řekli na to jen, že to jsou děti – že ty se ze všeho rychle dostanou. Nebo taky ne, že se vůbec nic u nich nedá předvídat. Ale my víme svoje. Jsem velmi vděčná, že znám člověka, jako je Lenka – už mi v životě mockrát pomohla najít směr a poléčit zranění. Jinak na závěr – v nemocnici jsme byli celkem 6 dní, z toho tři dny na JIP (dva dny v umělém spánku) a zbytek už na normálním oddělení. P.Č.“
Zde je krásné vidět, jak moderní medicína i spirituální a duchovní léčení může být v souladu, podporovat se a spolupracovat. Kéž by tato možnost byla přirozeně dostupná všem.♥.Lenka Soukupová.
