Knížku Šimpanz Nim napsal americký spisovatel Herbert S. Terrace. Byl profesorem
psychologie na Columbijské universitě, získal doktorát na Harvardově universitě a byl
předsedou Společnosti pro experimentální analýzu chování.
Tato kniha vypráví o pokusu dorozumět se s členem jiného druhu prostřednictvím
americké znakové řeči. Jeho cílem bylo naučit šimpanzí mládě – jménem Nim Chimpski
– posuňkovou řeč hluchoněmých.
Během čtyř let se u Nima vystřídalo šedesát učitelů. Většina pracovala bezplatně.
Dalších asi čtyřicet dobrovolníků třídilo a analyzovalo údaje z každodenních záznamů a
z videokazet. Za čtyři roky se zvládl Nim naučit 251 posuňkových slov. O úspěch
výzkumu, o Nimovu výchovu a jeho intelektuální rozvoj se zasloužili tři lidé –
Stephanie, Laura a Bill. Další lidé věnovali čas výuce Nima nebo analýze dat. Další
poskytovali Nimovi bezplatnou lékařskou péči. Materiální podporu jim poskytla
Columbijská universita. Zařídili také Nimovi možnost ubytování na Delafieldu, který se
stal Nimovým domovem. Získali též užitečné informace o procesu učení se jazyku u
dětí. V průběhu výzkumu se autor dověděl, jak je šimpanz schopný dorozumívat se
lidskou řečí. Velkým zážitkem také bylo sledovat, jak několik lidí dokázalo
spolupracovat při vytváření speciálních podmínek pro šimpanze. Nim se naučil
jednoslovné znaky, dvouslovné, tříslovné i čtyřslovné kombinace. Tento výzkum
komunikace lidoopů za pomoci člověkem uměle utvořeného jazyka přinesl
neocenitelné výsledky.
