Po několika tematicky náročnějších románech jsem v knihovně tentokrát sáhla po útlé knížce povídek od autorky, jejíž příspěvky mi byly známé již z časopisů pro ženy.
Schováváme si igelitky, nevíme u kadeřnice kam s kabelkou, ukazujeme na školním srazu omylem vyfocený vlastní zadek, dáváme sluneční brýle do lednice, smažíme na octu místo na oleji, zobeme pilulky, protože ubližujeme růžovým poníkům, a posíláme bývalým láskám esemesky, jejichž obsah se za ztřízliva bojíme vyslovit i samy před sebou.
Jsme dokonalé ženy. Občas hozené do komedie, někdy do dramatu…Je nás málo dokonalých, říká moje teta a já tuhle větu miluju. Mluví sprostě, kouří jako spojené koksovny a je učitelka. Když byly její děti malé, psala mé mamince dopisy s větami „už jsou zase nemocný, počítám, že brzo umřou“.
jojo, v pondělí tam stejně musím 🙂 a dneska jsem s ní chvilenku mluvila…, ale na název knihy jsem si nevzpomněla.
Tak bohužel, nemáme 🙁
A ani nic jiného od této autorky?
ne, nic vůbec, hned koukáme na obé, jak na titul, tak na autora…
hmm, tak to je škoda, leda zkusit nadhodit před knihovnicí, až bude dělat novou objednávku…
Zajímavá kniha, hned jdu kouknout, zda je u nás v nabídce.
Jinak jsem v úterý nakoukla do Levné knihy, ale nic, co bych si mohla koupit, tam neměli..
No já už nenakukuji ani tam, nové knížky, až na zářné výjimky domů nechci. Spokojím se s těmi, které tu a tam vyhraji a pak s nabídkou knihovny, případně, když mi někde někdo půjčí k přečtení…
No já taky již léta knihy nekupuji, jen Vojtíkovi… ale až po domluvě s Kačkou, zda mají nebo nemají, protože ona mu taky nakupuje hodně knih.
Tak tak, já knížky už také jen vnoučatům.
Tak to mě zaujalo 🙂
Tak je fajn, že ty povídky či fejetony jsou krátké, když člověk nemá zrovna moc času číst, stačí 2-3 stránky a příběh je vyřešen…