Život je jako jízda vlakem se všemi zastávkami, túrami i nehodami.
Nastoupíme do vlaku, potkáme rodiče a myslíme si, že s námi budou cestovat navždy, ale oni vystoupí na nějakém nádraží a my musíme pokračovat na cestě bez nich. ♥
Do vlaku nastoupí spousta cestujících, naši bratři, sestry, přátelé, dokonce i láska našeho života.
Mnozí pak vystoupí z vlaku a nechají za sebou velkou mezeru ☹.
U některých si ani nevšimneme, že vystoupili.
Je to cesta plná radosti, smutku, pozdravů při setkání i loučení.
Úspěch spočívá v navázání dobrého vztahu s každým, kdo přistoupí.
Velká hádanka je: My sami nevíme, na které stanici vystoupit. Proto musíme žít, milovat, odpouštět a vždy ze sebe vydat to nejlepší! Protože až přijde chvíle, kdy budeme muset z vlaku vystoupit a naše místo zůstane prázdné, měly by za námi zůstat jen krásné vzpomínky, které budou vždy dále cestovat ve vlaku života.
Přeji vám, aby byl váš výlet každým dnem hezčí a ve svém zavazadle jste vždy měli lásku, zdraví, pochopení, úspěch a peníze.
Děkuji všem cestujícím ve vlaku mého života!!!
Silní lidé vědí, jak udržet svůj život v nejlepším pořádku.
I se slzami v očích mohu s úsměvem říci: Mám se dobře.
Je hezké, že jste, že existujete… mám vás ráda.
Krásně napsáno, Lenko. Zejména výstupy z vlaku, jak píšete – u některých si ani nevšimneme a některé moc bolí…
já poznala svého přítele při nástupu na cestách 🙂
Taky dobré, vlaky vám vždy budou připomínat, jak a kde jste se poznali 🙂
Hezké zamyšlení 😊
děkuji
děkuji .-)
Moc hezky napsané a dobrý nápad.
Velice pěkně a pravdivě napsané. 🙂 Nápad s vlakem je moc hezký! 🙂
děkuji .-)
Pěkně a pravdivě sepsáno 🙂
děkuji 🙂
Velmi zajímavá metafora 🙂
děkuji 🙂
Pravdivé a krásně napsané. 🙂
Děkuji Klárko 🙂