Emoce. Kdo z nás je neprožívá? Je dobré jim dát volný průchod nebo svými vnitřními pochody nezatěžovat okolí?
K napsání tohoto článku mě přivedlo jedno mé náročnější životní období. Moje dcera zrovna procházela bouřlivým obdobím vzdoru. Byla schopná se hlasitě vztekat několikrát denně, až mi už i moje okolí začalo dávat najevo, ať s tím dítětem něco udělám. Což nebylo až tak snadné, protože dcera uprostřed svého záchvatu nevnímala dobré ani zlé slovo. Začínala jsem pochybovat o svých rodičovských kompetencích. Dceřino chování jsem považovala za nepřijatelné. To ale nebylo všechno.
V té době náhle zemřel jeden můj blízký člověk. Byla jsem touto událostí totálně paralyzovaná. Chtěla jsem svou bezradnost a bezmoc skrýt fasádou nadhledu a klidu. Hlavní je být silná, fungovat za každé situace, spoléhat se sama na sebe. Koho zajímají moje starosti a bolístky? Každý má svých starostí dost. Trochu mi unikalo, že nejsem téměř schopná plakat, že moje gesta a úsměvy jsou v podstatě naučené a mechanické a že okolí si o mně začíná šuškat na základě mých chladných reakcí, že jsem bezcitná mrcha. Až přišel šok pro mě i pro okolí.
Na jedné společenské akci jsem s chutí vypila pár skleniček alkoholu, dlouho jsem nebyla na podobné události. Jenže alkohol jako rozpouštědlo smyl nátěr mého klidu a nadhledu. Když skápla první slza, hned za ní spadla druhá a vodopád slz nešel zastavit. Vnitřní našeptávač mi někde v pozadí říkal, že jsem totálně trapná a chovám se nevhodně. Ale tvrdá sebekontrola vzala za své a emoce se vyvalily ven jako voda z rybníka, když se protrhne hráz. Zároveň jako by mi spadl kámen ze srdce.
Ráno s lehkou kocovinou mi došlo, že se o emocích má co učit nejen moje dcera, ale i já. Ano, není příjemné být svědkem hysterických výlevů emocí, ale taky není úplně zdravé a lidské být vždy klidný robot bez citů. Nějak mi vytanul na mysli symbol Jin a Jang, který vyjadřuje rovnováhu protikladů. Černá obsahuje kapku bílé a bílá kapku černé. Aktivní a divoký Jang nás může dovést k vyčerpání a únavě a klidný a pasivní Jin může nakoncentrovat energii k výbuchu jako “papiňák”. Jeden extrém ve svém extrému může v konečném důsledku vést k druhému extrému. Jang ve svém extrému může být destruktivní a Jin zase sebedestruktivní. Kde je však rovnováha, konstruktivní řešení? Možná v přijetí a naslouchání, svému nitru, příběhům a otázkám za emocemi ukrytými.
Ráda jsem si přečetla.