ŇADRO PUDLA
O trudnomyslnosti matky na mateřský
Je třeba se stydět za to, že je člověk na mateřský nebo v domácnosti? Je třeba se stydět za to, že se člověk stará o rodinu? Je třeba se stydět za to, že fyzicky nevydělává žadný peníze? Je třeba se stydět za to, že je mu tak dobře? Je třeba se stydět za to, že mu tak není dobře? Je třeba se stydět za to, že je jen doma? Je třeba se stydět za to, že žije z platu svého partnera? Je třeba se stydět za to, že si vybral? Je třeba se stydět za to, že to jednoduše vnímá jako svou povinnost? Je třeba se stydět za to, že je to jeho životní role? Je třeba se stydět za to, že cítí, že zůstat je spravné? Je třeba se stydět za to, že ekonomicky pokulhává? Je třeba se stydět za to, že se někdy cítí jako hovno? Je třeba se stydět za to, že se někdy cítí jako hvězda, co má svobodu ve svých rukou?
Já říkám – NE! Je to naše. Naše! Jsem šťastná, že můžu několik let věnovat svým dětem, protože už mě nikdy nebudou tolik potřebovat a chtít. Protože vyrostou. Protože si najdou nějaký jiný idoly a idolky. Protože odejdou.
To, že se staráte, vaříte, pečete, uklízíte, vychováváte, mazlíte, hrajete, vymýšlíte, MILUJETE, chodíte na procházky, jezdíte na výlety, vysvětlujete, sportujete, utíráte zadky, dáváte pocit bezpečí, dáváte odpovědi na otázky, učíte, mentorujete, děláte domov, čtete, perete, luxujete, zalejváte, koupete, pečujete, uzdravujete, chlácholíte, rozvíjíte fantazii, samostatnost, pravdu a lidství a nikdo Vám za to nedá ani pětník neznamená, že ta práce je bezcenná! Je to nejdůležitější práce na světě. Minimálně pro Vaši rodinu. Když to uděláte dobře ( čti srdcem a nejlíp jak zrovna umim a svedu), tak i pro celou společnost. Protože dík Vám vyroste vyrovnaný a šťastný člověk, který udělá svět lepším už jen tím, že bude.
Máte svou cenu. Jen se necení kovem a papírem. Je cenná pro svou přítomnost. Je cenná pro Vaše dítě. Je cenná pro Vašeho partnera. Její hodnota se nedá měřit, zaplatit, nedá se na ní šáhnout, ona prostě JE. A je CÍTIT!
Až budete padat do pocitu zmaru, ničemnosti, nedokonalosti, nebo až budete rýt hubou vo zem, nevadí, je to jen období, který se změní a pamatujte si, prosím, dvě věci – že netrvá věčně a že Vaše práce má smysl i hodnotu. Morální a emocionální. Že jste láska.
Loučím se a děkuju, Verun
PS: Ten pocit hodnoty a ceny si můžete dát je vy sami. Je těžký se to naučit. Ale hodně se vám uleví. Protože to ani jinak nejde. Váš partner je buď v čudu, nebo je trochu blbej, protože si to sám doopravdy nikdy nezkusil, nebo toho má taky dost a vaše děti..joo, děti, proběhnou barákem v zahnojených holínkách přesně ve chvíli, kdy dovytřete, jí tatranku v čerstvě povlečený posteli, kňučí, poblijou se v nóbl restauraci, hádají se, jsou nahlas, berou si vaši svobodu za svou, chtějí vstávat, když vy máte noc, chtějí spát, když vy chcete slavit, trhají nezralou zeleninu, jí písek, slintají, komentují nahlas (co na tom, že trefně) lidi na ulici, v určitým období řeknou ne na všechno, co říkáte nebo se chystáte říct, ale..nemějte jim to za zlé. 0ny Vám to milionkrát vynahradí.
to je super….