Už přes týden žijeme ve zvláštním tunelu. Většina z nás se smrskl život na přepínání programů, sledování zpráv, pracovní rutinu, zoufání a doufání. Kdo, kdo se běžně nevěnuje sledování geopolitiky, by kdy čekal že v 21. století budeme řešit válku téměř za humny?
Emoce nejsou dobrý rádce – nejen ve válce
Často se nám honí hlavou otázky jako “Musíme vstoupit do války, tahle to už nejde!”, “Musíme být opatrní, NATO má své hranice!”, “Už jsme ve válce!”,…. Tyhle situace přinášejí spousty emocí. Emoce jsou zvláštní věc. Většinou nás zaplaví, často nám sednou na hrudník jako ohromný balvan a my lapáme po dechu. V takové fázi konstruktivní řešení nevymyslíme. Je potřeba se nadechnout. A pak racionálně zhodnotit – co s tím?
Jedna věc je, že by se samozřejmě mělo najít řešení situace. Jako mediátor mám velmi blízko ke komunikaci a k hledání dohod, je to vlastně moje práce. Proto je pro mě krajně zajímavé sledovat situaci kolem mírových jednání.
Mírová jednání jako model vyjednávání
Komunikace i vyjednávání mají svá pravidla. Bohužel se toto běžně neučí ve školách. Vznikají tak zbytečné situace plné nedorozumění, ale také konfliktní situace, které se vyvíjejí nekontrolovaně a možná i bez plánu a záchytné brzdy.
Ve vyjednávání je potřeba jasný plán a budování vzájemného vztahu. Vždy se na začátku stanovuje, jak by mohla dohoda dopadnout, jaká je ta nejlepší možná či nejhorší, a kdy už se Vám dohoda nevyplatí uzavřít, respektive, kdy je lepší nedohoda než dohoda.
Děkuji 🙂