Aktivita

Dát, nebo dostat? Co přináší větší štěstí? Vidět rozzářené oči obdarovaného, opravdovou radost poté, co věnujeme, splníme, pomůžeme. Nemusíme se odkazovat na studie, abychom zjistili, že štědrost a konání dobrých skutků v nás vyvolává pocit opravdového štěstí. A dává nám nazpět mnohem víc.
Co si přát a čím druhého obdarovat. Přijímat dárek je velká radost, ale pokud jste na tom podobně jako já, darovat vám přináší krásnější pocit. Jen tak nezištně druhému udělat radost. Nechtít za to nic. O Vánocích je štědrosti kolen nás víc než dost, a díky tomu i spokojenějších lidí. A pokud vaše štědrost pochází zevnitř a máte velkorysou povahu, promítá se to i do vašeho duševního zdraví.
Ve studii nazvané The Science of Generosity, kterou provedlo Greater Good Science Center na UC Berkeley, vědci dospěli k závěru, že DÁVÁNÍ významně ovlivňuje celkové psychické a fyzické zdraví člověka. Dokonce naznačuje, že ti, kteří dávají, jsou šťastnější. Potvrzují to i chemické procesy v našem těle kdy, když dáváme, naše tělo uvolňuje hormony dobré nálady, jako jsou endorfiny, dopamin a oxytocin. A tak má dávání na člověka pozitivní vliv. Někdo je víc filantrop a altruista, někdo méně, ale čas od času být štědrým prospěje každému. Protože altruismus je nedílnou součástí lidské povahy, zapsanou v našich genech. Dát můžeme čas, lásku, dobrou radu, pomoc, podporu, peníze i cestu do ráje. A aniž bychom to cíleně chtěli, štědrost přináší do našeho života tyto benefity.

Posílí vaše vztahy
Velkorysost podporuje důvěru a dobrou vůli mezi jednotlivci. Skutky laskavosti posilují pouta mezi přáteli, rodinou a komunitami a pomáhají vytvářet podpůrnou síť. Vaše štědré chování pak inspiruje ostatní a vytváří pozitivní cyklus – vaše laskavost probouzí laskavost druhých k dalším lidem. A pokud ji denně praktikujete, stává se vaším zvykem. Stručně řečeno, štědrost obohacuje dárce i příjemce a podporuje soucitnější a propojenější společnost.

Proč zrovna Štědrý den? Naše výzva ke štědrosti je koneckonců v celé Bibli. Jaký dar od Boha vytvořit čin, který by tak krásně prospěl všem – dárcům i příjemcům!

Podporuje váš růst a odolnost
Velkorysost podporuje rozvoj empatie, umíte se lépe v cítit do druhých a naslouchat. Učí vás pokoře a širšímu pohledu na svět, pomáhá růst člověku a učit se ze svých zkušeností. Tím budujete svou odolnost pro časy, kdy vám není úplně nejlépe. Navíc velkorysé komunity jsou často odolnější v dobách krize. Když se lidé navzájem podporují, dokážou lépe zvládat výzvy a společně se zotavovat z těžkostí. Neboť prostřednictvím darů, dobrovolnictví nebo jednoduše nabízením podpory a  velkorysými činy můžete pomoci zmírnit utrpení a zlepšit kvalitu života těch, kteří to potřebují. Když přijdou povodně, války, rodinná neštěstí…

“Lidé získají ještě silnější pocit odměny, když jsou svědky pozitivního dopadu svého dárku – podobně jako radost, kterou cítíte, když vidíte, jak se tvář vašeho milovaného rozzáří, když rozbalí dokonalý dárek.”

Méně stresu v životě
Mnohým z nás může v tento moment zvýšit hladinu stresu pomyšlení, že by měli rozdávat své těžce vydělané peníze. “Mám sotva dost pro sebe a svou rodinu a ještě bych měl rozdávat?” Stres spojení se získáváním vlastního bohatství bohatě stačí. Jen pamatujte, že rozdávat nemusíte jen peníze. Jsou tu i jiné komodity, kterými můžete obdarovat. Alespoň troška se vyplatí, neboť darování nebo dobrovolnictví může snížit hladinu kortizolu — stresového hormonu, který v nás vyvolává pocit úzkosti. „Dobrovolnictví poskytuje mnoha starším lidem hluboký smysl,“ říká Patricia Boyle, neuropsycholožka Centra pro Rush Alzheimer’s Disease Center. ,,Pracovat na dosažení cíle a mít pocit, že přispíváte společnosti velmi zvyšuje váš smysl života, který, jak jsme zjistili, přispívá k psychickému i fyzickému zdraví.”
„Když dáváme druhým, nedáváme jim pouze pocit, že jsou nám bližší; cítíme se k nim my sami také blíž,“ Jason Marsh a Jill Suttie z Greater Good Science Center v Berkeley.
 A tak buďme štědří nejen na Vánoce.
Autor: Petra Kubalová, profesionální life koučka
Zdroj: Petra Kubalová, greatergood.berkeley.edu, Patricia Boyle, neuropsycholožka Centra pro Rush Alzheimer’s Disease Center
Foto: Pexels.com/ autor foto: Roman Odintsov