Jméno Václava Lásky má většina lidí spojené s jeho působeím v Senátu ČR. Ne všichni ale vědí, že vede úspěšnou advokátní kancelář, která je poměrně specifická – pracují v ní totiž kromě něho samé ženy a první, co klient či klientka po příchodu uvidí, je dětský koutek. „Dobře víme, že třeba pro naše klientky samoživitelky, kterým pomáháme zejména v rodinném právu, není úplně snadné odložit někde dítě, aby mohli jít na poradu k advokátovi. Tak jsme jim vytvořili u nás takové prostředí, aby k nám v klidu mohli přijít i s potomkem,“ říká mimo jiné v rozhovoru.
Jak dlouho se věnujete advokacii?
V prostředí advokacie jsem už od roku 2003. Ale advokátem jsem se stal až v roce 2010. Já jsem na místo obvyklých 3 let dělal koncipienta let 7. Když jsem měltotiž po třech letech praxe před advokátními zkouškami, navezl jsem se do jednoho mocného advokáta. Byl jsem prostě mladý a drzý. A on mi naznačil, že si to se mnou vyřídí právě při těch zkouškách. Pochopil jsem vzkaz a ze zkoušek se odhlásil. A složil je až o čtyři roky později. Od té doby provozuji i svoji advokátní kancelář. Se dvěma skvělými advokátkami. Jedna se mnou spolupracuje už od svých studentských let. Druhá se k nám připojila jako koncipientka. V současnosti v naší kanceláři pracují ještě dvě koncipientky a jedna office manažerka.
To tedy až na vás ve vaší kanceláři pracují samé ženy. To byl záměr?
Nebyl. Zpočátku byla kancelář smíšená. Ale zatímco mužské osazenstvo se buď neosvědčilo, nebo jim třeba můj způsob advokacie nevyhovoval a odešlo, ženská část zůstala.
V čem to ovlivnilo váš způsob práce?
Od počátku mě na advokacii bavilo řešit problémy lidí. Skutečně jim pomáhat. A vždycky mě nejvíc těšilo, když nám klient na konci upřímně poděkoval. Tohle pro nás byla priorita. Generování zisku je sice také důležité, jako ostatně v každém podnikání. Ale byl to vždy až druhotný cíl. První byla chuť pomáhat. A možná na tenhle způsob fungování a podnikání lépe slyší ženy než muži.
No a když se náš pracovní kolektiv stal převážně ženský, začalo se to projevovat na našem přístupu k advokacii i jinak. Třeba první, co u nás uvidíte, když k nám přijdete, je dětský koutek. Dobře víme, že třeba pro naše klientky samoživitelky, kterým pomáháme zejména v rodinném právu, není úplně snadné odložit někde dítě, aby mohli jít na poradu k advokátovi. Tak jsme jim vytvořili u nás takové prostředí, aby k nám v klidu mohli přijít i s potomkem.
To asi není obvyklé, dětský koutek v advokátní kanceláři. V té se spíše čeká noblesa, vznešenost…
My to tak nebereme. Pro nás je rozhodující poskytnout klientům špičkovou službu. A tu nezaručí kancelář s pozlacenými klikami dveří. Tu zaručí lidé, kteří v ní pracují. Navíc máme za to, že návštěva advokáta není něco, na co by se člověk těšil. Asi jako když jdete k doktorovi. Něco vás trápí, bolí. A nemusí to být ani příjemné věci, se kterými se chcete s radostí svěřovat. Proto se spíš snažíme u nás vytvořit prostředí, kde se budete cítit dobře a bezpečně.
Na co se v rámci advokacie specializujete?
Každý z nás má v kanceláři svoji specializaci. Já třeba ponejvíce rodinné právo a problematiku ochrany osobnosti. Moje kolegyně pak třeba smluvní právo, cizinecké právo, právo nemovitostí nebo trestní právo. Ale všechny trable klientů řešíme jako tým. Každý přiloží při hledání a prosazování správného řešení ruku, nebo spíš hlavu k dílu.
Kromě advokáta jste také senátorem. Máte hodně VIP klientů?
Kdepak. Spíš naopak. Nás hodně baví řešit ty nejběžnější problémy „normálních“ lidí. To je ta pestrá advokacie, která vás drží ve střehu, v sebevzdělávání a která nás prostě baví. Jestli už mám něco rád a neodmítám, tak jsou to VIP protivníci. Lidé, kteří si myslí, že pro své postavení nebo konexe jsou nad zákonem. Těm potom rád v zájmu našich klientů vysvětluju a dokazuju, že se hrubě mýlí.
Takže když k vám klient přijde, může očekávat, že v jeho zájmu rozpoutáte skutečnou řež?
To zase ne. Já si myslím, že každý, kdo vyhledá pomoc právníka, má největší zájem na tom, aby jeho problém byl vyřešen co nejrychleji. A toho nejlépe dosáhnete vyjednáním dohody, smírný řešením. Vždy se tedy nejdříve snažíme vytvořit prostor pro rozumný kompromis. On každý zahájený spor je malinko loterie. Rozhodování našich soudů není příliš předvídatelné. Navíc soudní řízení jsou drahá a trvají dlouho. A tak hojně využíváme třeba služeb profesionálních mediátorů. Ale když tudy cesta nevede nebo prostě protistrana nemá o žádnou dohodu zájem, tak pak umíme být poměrně tvrdí a nekompromisní. Já se celý život pohybuju v poměrně konfliktním prostředí. Policie, advokacie, politika. A někdy cítím zvláštní uspokojení, když všechny tyhle tvrdě nabyté zkušenosti mohu dát v službu pětasedmdesátileté babičce, kterou nenažraný nový majitel domu vyhání z bytu, kde žila a řádně platila nájem padesát let.
Václave, baví vás advokacie?
No, někdy je to těžké. Je to obor náročný na neustálé sebevzdělávání. Hlídat spousty změn zákonů, změnu posuzování určitých věcí soudy. A je i náročný na psychiku. Já starosti našich klientů docela prožívám. Ale zase je to práce, kterou když odvedete dobře, tak skutečně někomu pomůžete. A můžete rychle vidět její výsledek. A to na mě na tom asi baví nejvíc.
Foto: archiv Václava Lásky
