Narodila se do ortodoxní, tedy velmi zbožné židovské rodiny. Vyrůstala obklopena posvátnými texty a vstřebávala je. Vídala svého otce, jak studuje, jak se s láskou modlí, jak usíná s knihou na břiše. Jako dítě koktala: otec ji léčil modlitbou s andělskými jmény uloženou pod polštář či pitím vody, do které smyl rukou psaný kabalistický text. Když se jí děti smály a dotíraly na ni, vylezla na židli nebo na kámen a zpívala z plných plic modlitbu k Bohu s prosbou o pomoc: děti se většinou lekly a utekly. Tak zjistila, že její hlas ji dokáže ochránit – vytvořit bezpečný prostor.
Dnes je manželkou, matkou, světově uznávanou zpěvačkou a hlasovou lektorkou. Mluví plynně, jen občas se na některém písmenu zastaví. Je hluboce spirituální a věřící, ale zcela originálně překračuje tradiční obraz ženy v ortodoxním judaismu: zpívá, i když zpěv ženám v ortodoxii není povolen, zpívá modlitby a kabalistické texty, které po staletí směli číst a studovat pouze muži, zpívá jedinečnými moderními hudebními styly, nemá zakryté vlasy, nosí originální šaty.
Dubinová: Nejprve chci poděkovat za krásně nazpívaný text amuletu Lilit. Lilit je moje ikona divokého, svobodného ženství. Za studií jsme se spolužačkami pracovaly na třídění genizy (listinných nálezů v synagoze) a našly jsme amulet pro ochranu žen a novorozených dětí před Lilit, což je v Čechách, kde komunita byla asimilovaná a nábožensky střízlivá, opravdu rarita.
Victoria Hanna: Krásné! Ráda bych ten amulet viděla!
Dubinová: Určitě se to někdy povede. Chtěla jsem se Vás zeptat, co si myslíte, že se stane, když spirituální ženy, tedy takové, které nechtějí být příliš radikální a rebelující vůči tradici, ale zároveň ji chtějí žít svým vlastním způsobem, vstoupí do procesu interpretace? Když jako Vy začnou zpívat a mluvit a s posvátnými texty pracují?
Victoria Hanna: Stane se něco velmi zajímavého, ale já nemohu říct co, protože já to prostě dělám. To mi musí říct lidé, kteří poslouchají. Já se ptám Vás, co se stane?
Dubinová: Vnímám to tak, že vytváříte energetické pole.…
Victoria Hanna: Wow.
Dubinová: …protože hebrejský jazyk je mantrický jazyk. Nezáleží na tom, že mu nerozumíte, i přesto působí.
Victoria Hanna: Ano.
Dubinová: A to je způsob, jakým ženy mohou tradici šířit: nejen intelektuálně, ale skrze rezonanci. Jsme energeticky citlivější.
Victoria Hanna: Ano. Jsme odlišné.
Dubinová: Mluvíte hodně o písmenech. A co dech, ruach?
Victoria Hanna: Ruach je hlas.
Dubinová: Takže skrze hlas, skrze dech, tvoříte písmena?
Victoria Hanna: Natočili jsme CD, kde jedna část je věnována hlasu a druhá část řeči. Tedy první část je o dechu, ruach, a druhá o písmenech.
Dubinová: A jak vnímáte souhlásky? David Abram v jedné ze svých knih říká, že souhlásky jsou kosti a samohlásky jsou dechem, „tělem“, které je obaluje.
Victoria Hanna: To je krásné.
Dubinová: Ano, je to krásná metafora. Jak to vnímáte Vy? Jaký je pro Vás rozdíl mezi souhláskami a samohláskami? (Pozn. Hebrejština je psána primárně dvaceti dvěma souhláskami. Samohláskový systém byl vyvinut později a v náboženské tradici se příliš nepoužívá, např. svitky Tóry jsou dodnes psány bez vokalizace. Text tak dle rabínů zůstává otevřený více možnostem výkladu, což je žádoucí.).
Victoria Hanna: Samohlásky jsou pohyb a souhlásky jsou esence, pevný základ.
Dubinová: A když pracujete s tělem, co pro Vás znamená?
Victoria Hanna: Tělo je nástroj.
Dubinová: Hodně mluvíte o tom, že písmena a texty jsou živé bytosti tvořící světy. Co si myslíte o zneužívání slov – o lži, fake news, „lešon ha-ra´“ (silný termín v judaismu – lživá pomluva, jeden ze čtyř nejzávažnějších přestupků)? Je to zneužívání, znevážení slov?
Victoria Hanna: Ústa tuto možnost mají. V judaismu říkáme, že ústa mají možnost oživovat i zabíjet. Jsou velmi mocná.
Dubinová: Důležitý je záměr?
Victoria Hanna: Ano. Proto je tak důležité pečovat o záměr a o cokoli, co vychází z úst. Je to velmi mocné.
Dubinová: Jak si vybíráte texty, které zpíváte?
Victoria Hanna: Nevybírám si je, pokud se do nich nezamiluji. Beru ty, do kterých se zamiluji. Vybírám si, co se mi líbí. Je tolik textů! Prostě se to stane. Je to jako když se zamilujete. Také to nejde vysvětlit.
Dubinová: Co pro Vás znamená umění?
Victoria Hanna: Umění zachránilo můj život a stále mne zachraňuje.
Dubinová: Je to tedy Vaše potřeba?
Victoria Hanna: Dokonce to ani není potřeba. Je to moje součást. Nedokážu si sama sebe bez umění představit.
Dubinová: Otevřeně mluvíte o svém koktání v dětství. Pro mne je to krásný příklad transformace: máte problém a proměníte ho v dar.
Victoria Hanna: To je, co máme. Například dnes jsem měla problémy s hlasem, a proto bylo dnešní představení jedinečné – právě kvůli tomu. Myslím si, že musíme užívat to, co máme. Když stojíme na tzv. duchovním místě, víme, že vše, co přichází, přichází z nějakého důvodu – abychom se učili, abychom se rozvíjeli. (Pozn. „Duchovní místo“ je silný pojem v judaismu, neboť jedno z božích Jmen je Makom, Místo.)
Dubinová: Judaismus je jedinečný svým náhledem na svět. Stojí určité úsilí vysvětlit jeho charakter nežidovské veřejnosti. Co si myslíte, že je universální, sjednocující esence v židovské moudrosti, kterou mohou pochopit i jiné kultury, jiná náboženství? Vaše tvořivost a Vaše provedení jsou velmi židovské, ale zároveň je Vaše podání přístupné i lidem, kteří nejsou Židé.
Victoria Hanna: Ano. Já nevím. Jak to vysvětlujete Vy? Co byste řekla Vy? Jsem opravdu zvědavá! Pro mne je to zajímavé, ale já si toho nejsem vědoma, prostě se to děje. Je to zázrak, něco, čemu nerozumím.
Dubinová: Myslím, že je to spojení více věcí. Jednak síly hebrejského jazyka, síly textů, které zpíváte – protože jsou skutečně jako „bytosti“, takže rezonují i bez potřeby mentálního porozumění. Potom je to Vaše upřímnost, přirozenost. Nehrajete si na celebritu. Myslím, že doma s dětmi jste úplně jiná žena, introvertnější, než na pódiu.
Victoria Hanna: Ano. Jak to víte? Cítíte to?
Dubinová: Ano. Také jste psala na webu příběh o Vašich dvou babičkách, Victorii – odvážné rebelce, a Hanně, poddajné pečovatelce. A říkáte, že obě ve Vás jsou. A dále si vybíráte skvělé hudebníky, kteří Vaši vizi podpoří. Máte nějaké poselství, nějakou misi, kterou chcete skrze svoji tvorbu předat?
Victoria Hanna:Ne, odtud to nepochází. Pokud tu poselství a mise jsou, jsou v mém vnitřním bytí – není to vědomé. Cítím to, přichází to a já to zprostředkovávám (I am channeling.). Když se mne někdo zeptá, „Proč to děláš?“, tak skutečně nevím. Myslím, že mít misi je omezující, je to malá úroveň. Zvuk a hudba s misí nijak nesouvisí, nejsou omezené, prostě se šíří do prostoru. Mise je příliš lidská, představa zvuku jako mise je pro mne ohraničená. Mise je myšlenka, a to je málo. Zvuk je nekonečný.
Dubinová: Děkuji za rozhovor.
Victoria Hanna: Díky! Jsem moc ráda, že jsme se potkaly, protože jste také spojená s tím, co zkoumám…
Zde by se hodil emotikon, který Victoria často používá ve zprávách na fb: ruce spojené v pozdravu a poděkování na způsob indického „Namasté“. Na závěr pražského koncertu publiku poděkovala, že mohla být ve své zranitelnosti – s přiznanými hlasovými problémy. Doslova řekla: „Děkuji, že jsem zde mohla vystoupit ze své komfortní, pohodlné zóny. Když zůstáváme ve své komfortní zóně, tak se nikam neposuneme.“
A já děkuji za hloubku, autenticitu a tvořivého Ducha, které Victoria žije a skrze sebe šíří do světa.
Zdroj: www.oheladom.cz / PhDr. Terezie Dubinová
Foto: youtube screen z videa 22 letters Victorie Hanny
