Motivovat děti ke čtení je v dnešní uspěchané době čím dál těží. Vidět dítě, které si samo od sebe vezme knížku a začte se, je dnes téměř rarita. Své o tom ví spisovatelka a zakladatelka nakladatelství Meander Iva Pecháčková. Proč čtenářská gramotnost u dětí neustále klesá a jak to můžeme změnit?
Když se poohlédneme do 80. a 90. let minulého století, vidíte zde nějaký posun v četbě u dětí?
Problém je, že se stále dalšími novými technickými vynálezy a technologiemi a internetem nejvíc se svět stále zrychluje a času na život máme čím dál méně. Když si uvědomím, kolik času jsem měla na čtení před půlstoletím a kolik ho mám dnes, nedá se to ani porovnat. Všechny vynálezy, které nám měly pomoci čas ušetřit, nám ho vlastně stále sofistikovaněji kradou. S tím souvisí i to, že v konkurenci se všemi těmito vynálezy kniha vyžadující soustředěné intelektuální úsilí stále více ztrácí.
Abych to shrnula. Času na tak náročnou a namáhavou činnost, jako je čtení, se nedostává. Pokud dětem a mládeži nějaká chvilka zbyde, daleko zábavněji a bez námahy ji stráví u počítače nebo tabletu.
Je vhodné dětem číst už od malička, může to v nich vyvolat kladnější postoj ke čtení v pozdějším věku?
Já to vidím tak, že děti, se kterými rodiče odmala četli, nemohou bez čtení už vůbec být. A ty, které vyrůstaly bez zájmu o knihy, protože tento zájem ani u svých rodičů nepozorovaly, už to ani žádná škola, ani žádná kouzelná babička nenaučí. Jde skutečně o to nezaspat ten čas, kdy se u nejmenších dětí formuje zájem o svět kolem a vštípit jim, že na základním místě v něm stojí kniha. To je raději nenaučte zavazovat tkaničky nebo jíst příborem. Nečtením své děti poškozujeme víc, než jsme vůbec schopni domyslet.
Jak tedy podpořit čtenářskou gramotnost u dětí?
Termín „čtenářská gramotnost“ je pro mě vlastně umělý a na škole nezávislý. Vše záleží jen a jen na rodině, ve které dítě vidí, že rodiče čtou. Pokud první knihu spatří až při školní návštěvě místní knihovny, je to špatně. Škola jistě dělá, co umí, ale ze svých návštěv, ať již besed, čtení nebo přednášek v různých školách vím, že to vůbec není snadné a přimět děti číst dává školám čím dál větší práci.
Podporujete literárně dramatický festival Děti, čtete? O čem přesně tento projekt je?
Tento dnes již velký literární festival je součástí projektu UNESCO Praha – město literatury a je ze 4 velkých pražských literárních festivalů jediným pro děti. Vznikl vlastně z potřeby malých zapálených nakladatelství jako bylo Brio, Labyrint, Meander, Baobab a dalších, které knížky pro děti začaly dělat netradičně a s velkým nasazením. Oproti velkým nakladatelstvím však neměly skoro žádné prostředky na jejich propagaci a měly tedy potíže dostat je ke svým čtenářům.
Na tomto festivalu se tyto knihy dětem představily v různých dílnách literárních, výtvarných, divadelních i filmových. Posledních 6 let je základem výběru festivalového programu katalog Nejlepší knihy dětem vydávaný SČKN a IBBY, v němž je přehled toho nejlepšího, co zde v daném roce pro děti vyjde. Takže co bod v programu festivalu, to nejlepší kniha roku.
Je nějaký rozdíl mezi četbou u dívek a u chlapců?
Dívky obecně čtou víc a raději než kluci. Vysvětluji si to tím, že zatímco chlapci řádí a jsou věčně rozptýlení vším, co se děje kolem. Dívky dávají ve škole pozor, sledují, co paní učitelka říká a lépe se soustředí. Právě schopnost koncentrace je vlastnost, která v dnešní stále rychlejší době nachází čím dál větší uplatnění a zajišťuje životní úspěch.
Co dělat, když dítě zcela odmítá číst, jak motivovat?
Člověk to nesmí vzdát, důsledně den po dni se ke knihám vracet, ale musí být velmi tolerantní a velmi empatický, když zrovna dítě nemá chuť, nenutit ho. Osvědčuje se čtení nahlas – můžeme se s dítětem v četbě střídat, dopovídat si konec, když už je četbou unavené.
Slavný francouzský spisovatel Daniel Pennac (jehož vtipnou a velmi čtivou tetralogii pro nečtoucí děti KAMO jsem nedávno vydala) o tom velmi dobře píše v knize Jako román. Ta kniha je vlastně velmi zábavná esej o tom, proč děti nečtou a jak s dětmi číst. A autor v ní na základě své učitelské praxe sestavil dokonce desatero, jehož se rodič musí držet, když nechce potomka od čtení odradit navždy. Jsou tam takové zásady jako Právo knihu nedočíst, Právo číst cokoli, Právo přeskakovat stránky…
Už jsme hovořily o tom, jak motivovat ke čtení dítě. Co byste ale poradila rodičům, kteří po vyčerpávajícím pracovním dni „nemají sílu“ na čtení večerní pohádky?
Tak takovým bych doporučila něco aspoň zazpívat. A klidně něco z lidovek, které známe z povinné výuky ze školy – naučit děti české a moravské národní písničky vůbec není špatné.
