Když Petra potkáte, neustále se usmívá. Jeho pozitivní osobnost je absolutně nakažlivá. A to přesto, že tento mladý podnikatel poslední rok příliš důvodu k úsměvům nemá. Koronavirová krize totiž nemile zaútočila i na jeho byznys. Sám o sobě mluví jako obchodníkovi, který se naučil dělat čokoládu. Za sebou má kariéru v korporátní společnosti, ze které utekl do „sladkého průmyslu“. V tom za první rok podnikání zdvojnásobil obrat a se značkou Pražská čokoláda dostal se na špičku ve svém oboru. I přes svízelnou situaci, ale Petr tvoří a pomáhá, kde může. Seznamte se…
Je jasné, že se na to asi ptá každý, s kým děláte rozhovor, ale nemohu začít jinak… Jaká je vaše nejoblíbenější příchuť čokolády?
(Smích) To je pravda, asi už jsem tuto otázku slyšel vícekrát, ale to se neochodí, protože se mi také mění chutě a stále děláme lepší a lepší produkty. Takže od našich mandlí v čokoládě ve skořici jsem osobně až u naší bean to bar čokolády Aluna, která je slazená nektarem z květů kokosů a je prostě tak jemná, tak milá, že mi chutná už rok a půl nejvíce. A také její alternativa, ale s kokosovým mlékem.
Dokázal byste mi popsat, jak vlastně chutná Pražská čokoláda?
Láskou, pracovitostí, tvorbou a nadšením. To tam vše vkládáme. Ale na úrovni chutí je to s přísadou kokosového cukru a v tom se hodně odlišujeme.
Před pár lety jste pracoval v automobilovém průmyslu, teď stojíte v čele dnes již legendární značky Pražská čokoláda. Jaká byla vaše cesta do „sladkého“ byznysu?
Nyní už rebrandujeme na Steiner Kovarik a kromě firmy, která se stále jmenuje Pražská čokoláda a snahy povznést českou čokoládu na úroveń světovou, budeme víc používat tento brand, kterým se prezentujeme v zahraničí a tak nás zná třeba i Sultán v Ománu.
Cesta byla taková, že už jsem nechtěl dělat v korporátu. A hledal jsem něco, co by mě bavilo, Vždy mě bavilo jídlo. Spoluzakládal jsem slow food ve Valencii a věděl jsem, že tím směrem bych chtěl jednou jít. A pak, po příjemné zkušenosti v Mazdě, kde jsou to top auta a líbí se mi přístup Japonců k tomu, jaké dávají služby a produkty, jsem potkal jednu dámu, 10 let zpátky v Itálii na beachvolejbale a stalo se to, co se stalo.
Kde a jak jste se učil pracovat s čokoládou?
Silvie měla úžasný nápad a už to stačilo jen došperkovat. A tak jsme se začali učit v Itálii. Potřebovali jsme stroje, s kterými bychom čokoládu uměli vyrobit a tak jsme se vydali za výrobci strojů, kteří nás naučili základy výroby čokolády. Ze začátku to byly pokusy, ale postupně jsme se zlepšovali a teď lidé ve výrobě, mistrové, umí daleko lepší skvosty než my. Stejně tak naše technoložka Veronika Kotrcová vymýšlí na základě toho, co nás vzájemně napadá stále něco nového. Třeba nyní děláme na tom, abychom do čokolády přidali zdravé houby, děláme to ve spolupráci s ČZU a VŠCHT, tak jsem rád, že tvorbou stále zůstáváme i na akademické půdě.
Vzpomenete si na moment, kdy jste čokoládu vaší značky ochutnal poprvé?
Poprvé to bylo, když jsem zjistil, že dáma, která mě zajímá jako partnerka dělá ještě navíc čokoládu 🙂
Jak byste značku Pražská čokoláda charakterizoval třemi slovy?
Láska, radost, tvorba.
Kdybych si od vás měla koupit jen jednu jedinou čokoládu, jakou byste mi doporučil?
Aluna 44, bean to bar čokoláda, prozatím nejoceněnější čokoláda ever na světovém finále International Chocolate Awards.
Aluna – mléčná čokoláda 44%, 70 g
Co pro vás bylo největší a nejtěžší změnou při přechodu z korporátního prostředí do vlastního podnikání?
To, že jsem vůbec nechápal to, co je třeba doopravdy dělat. Daně, odvody, “přiznávání” se. A to, že není nikdo, kdo by zařídil logistiku a další věci, takže jsem telefonoval, ale zároveň vystavoval faktury a pak to, co jsem prodával, tak jsem nejdříve naskladňoval na sklad a pak zase vyskladňoval. Prošel jsem celým procesem, nastavil procesy, které každý rok rostly díky tomu, že jsem prvních 5 let rostli o cca 100 %.
Jakou nejlepší radu jste na začátku podnikání dostal?
Haha, no moc jsem jich nedostal. Spíš mi lidé říkali kašli na to, vrať se do aut. Ale to bylo to nejlepší, to, že jsem to vůbec nereflektoval a dělal to, co mě baví,
Motto firmy zní „Milujeme, co děláme a děláme, co milujeme“. Jinými slovy práce je vaším koníčkem?
Ano, a teď máme i nové motto: Provokuj s citem:-) chceme poukazovat na to, že neznalost lidí je stále velká a že čokoláda je jenom část toho, co do sebe “cpeme” a že pokud změníme přístup v jedné oblasti jídla, tak to pak můžeme aplikkovat i v dalších…
Mezi vaše pracovní povinnosti patří i degustace čokolády. Jak to probíhá? Co u čokoládových výrobků posuzujete?
My prostě rozeznáváme na chutná nechutná. A zajímavé je, že někdo, kdo nedělá ze špatných surovin, tak nám to třeba vůbec nechutná, ale to už je o tom, co do toho přidáváte, zda ta láska je tam cítit. A pravidla degustátorství, to je trochu posh aktivita, většinou to jsou lidé, kteří nikdy nic nevyráběli a nejsou provonění čokoládou a tak se v tom moc nevyznají. Ale to je můj názor. Ale jak se říká, každý musíme platit hypotéku, tak se někteří našli v tomto.
Když se degustuje víno nebo káva, existuje předepsaný postup. Má něco takového i čokoláda?
Asi ano, ale není to ten směr, chutná nechutná. A stejně tak nemusí lidem chutnat to, co děláme my, protože my děláme to, co chutná nejvíce nám.
Dokázal byste odhadnout, kolik kilo čokolády za rok sníte?
Vím to přesně. V náročné dny, kdy obaluji nervy při hlídání dětí, na pozadí s jejich řevem tak 150g denně, dvě naše tabulky. A když to nepotřebuji, tak na chuť třeba půl tabulky a to je většina života. Takže 1/4 x 365 = po 150g denně a zbytek cca 50g (smích).
V této souvislosti mě napadá ještě jedna nepatřičná otázka, tak snad mi ji prominete: jako, že díky své práci vůbec nepřibíráte?
(Smích) Hodně cvičím, běhám, chodil jsem na sportovní gymnázium Přípotoční, kde jsem hrál basketbal, na výšce pak plaval a poté jsem začal hrát beachvolejball, takže jsem stále v pohybu, to je moje největší droga, kterou musím mít.
Jak se pozná kvalitní čokoláda? Jde to vůbec předtím, než ji rozbalím a ochutnám?
Moc ne, ale určitě třeba u hořké existuje mýtus, že čím tmavší, tím lepší, ale to je nepravda, aby se ušetřilo na výrobě a zrychlila se. Takže čím tmavší, černější hořká čokoláda, tím je horší, protože prošla procesem alkalizace, což je chemické odhořčení a odkyselení, aby se čokoláda nemusela po několik dní konšovat v melanžéru tradiční výrobou. Toto zrychlení však má kromě jednoho benefitu pro výrobce, že tedy ušetří zrychlením ve výrobě to, že se mu boby odkyselí a odhořčí negativum pro konečného spotřebitele a to je, že tato hmota ztratí skoro všechny antioxidanty. A pozná se to tím, že je černá, protože při té alkalizaci se zvýší PH té hmoty.
Co je vlastně váš největší dosavadní zážitek ve spojení s čokoládou?
Jééé, tak to je mých celých 10 let. Celé mé směřování určuje čokoláda. Ale nejvíce je, když si uděláme kakaový rituál. Tento rituál Vás prostě vystřelí a pociťujete silné pocity blaha.
Podnikáte se svou partnerkou Silvií Steiner. Máte rozdělené v podnikání své role? Berete si někdy práci domů?
Máme, ona víc designuje, já firmu řídím (i když to teď asi tak ani nemůžu nazvat v tom chaosu covidovém) a starám se o obchod, zahraniční obchod atd. Ne, žijeme to 24/7. Nevěřím, že lze oddělovat soukromý a businessový život pokud to děláte s plným nasazením a láskou.
V mnoha vašich rozhovorech jsem se dočetla, že se stále i po více než 10 letech v čokoládovém byznysu učíte novým věcem. Je to vůbec možné? Člověk by řekl, že už vás jen tak něco nepřekvapí.
Pořád je se co učit. Třeba v nynější době, kdy jsme byli veliká firma, s 50 zaměstnanci a nyní je nás 15 a v podstatě všechny naše kanály jsou nulové, tak jsme odkázáni na online a tam se máme co učit. Stejně tak se chceme víc v B2C věnovat cizině a ne jen skrze naše partnery po světě a to je prostě go digital.
Co vám v posledních dnech udělalo největší radost?
To, že jsem stále člověkem, i když jsme na to fakt docela blbě na úrovni businessu a každý den musíme řešit dost nepříjemné věci. Ale přesto to vždy vyjde tak, že dojde k o-boha-cení obou stran a to mě těší.
Vedle světa čokolády jste napsal knihu Síla hotentota, s podtitulem „jak si dovolím nechápat všechny věci hlavou, což mi dává možnost být šťastný.“ Kdy přišel impulz vyjádřit svoje myšlenky slovy a vydat knihu?
To je milá otázka. Je to jednoduché, stále mi v Čechách chybí hodnoty. Hodně mě formovali silní muži a jeden z nich v úplném dětství byl můj prastrýc Generálmajor Rudolf Pernický, válečný veterán a velitel operace Tungsten. Prostě člověk plný síly, míru v sobě samém. A můj nevlastní táta poté. Mám pocit, že se stále snižují naše nároky na morální kredit a v roce 2017 jsem začal s anonymním FB účtem život pravdivého muže. To jsem pak přejmenoval a moc času nemám, spíš se teď venuji blogu na stránkách knihy, ale vše se to točí o tom dovolit si pochopit, že nemusím pochopit. O tom, že často až toto zjištění mě osvobodí a můžu řešit ty věco podstatné. A k tomu určitě dopomáhá čokoláda, protože věřím, že nám ta pravá čokoláda otevírá vědomí a díky tomu jsem tu knihu napsal.
Proč právě „hotentot“ v titulu knihy?
Hotentot má spoustu významů, ale úplně prvně díky tomu, že mi první verzi knihy Silvie nazvala hotentotské.
A pak hlavně v tom, že si vlastně můžu dovolit být hotentot k ostatním a nemít na sobě břemeno toho, že se musí to, co dělám zalíbit všem, protože i svět se chová hotentotsky a kdybych měl chtít pochopit to, proč se dějí války, zabíjí se děti, tak bych se asi zbláznil, tak proč si nedovolit být takovým hotentotem, který se zaměří na to, co ho baví.
Takže taková hakuna matata, jako z lvího krále, když se svět otočí zády k tobě, otočíš se ty zády ke světu:-) Není to tak doslovné. Ale doopravdy připadá vám, že nynější politici či miliardáři dělají něco pro společnost nebo se nás snaží co nejvíce zotročit. Pokud ano, tak si dovolme mít tu sílu dělat věci po svém.
A poslední význam je ten, že hottentoti byli jedni z prvních pastevců a tam se děti “oddělili” od matky až po dovršení 18 let věku, narozdíl od válečných kmenů, kde byli chlapci odváděni daleko dříve. Je to takové uvědomění změny našich rituálů a přijmutí jak mužského, tak ženského principu v nás.
Co si obvykle doma v kuchyni najdete, když vás takzvaně „honí mlsná“?
Naše aluna. Po kilech. (smích)
Jakou čokoládovou variaci vůbec nemusíte?
Úplně nemusím kombinace s ovocem, i když třeba naše lyofilizované jahody v bílé čokoládě a la inspirace z Japonska je top, ale nemám rád ty různé ganáže uvnitř čokolády.
Jakou nejbizarnější kombinace čokolády jste jedl?
No, vím o mnoha, ale nic takového jsem nejedl.:-)
Máte nějaké životní motto?
Jsem hotentot:-) Co bylo, to bylo. A pak od Napoleona Hilla: Můžeš cokoliv se ti zachce a máš právo na vše, ale až do místa, kde začíná právo toho druhého.
Foto: archiv
