V životě potkáte řadu zajímavých lidí, ale takových, kdy při jejich slovech své ztrácíte, těch potkáte málo. Možná jednoho za život. Alice Szabó je žena, která se rozhodla žít a tím porazila svou nemoc. Lékaži chtěli operaci, ale ona se rozhodla odjet do Mexika a zkusit se léčit jinak. Dnes je zdravá, má krásného zdravého syna a léčí ostatní pomocí celostní medicíny.
Zapomeňte na buď, anebo. Důležitá je rovnováha
„Abych pravdu řekla, vůbec nerozumím, co je to celostní medicína. S čím se mám na vás obrátit?“ reaguji trošku rozpačitě. „Aha, to je pro mě zajímavá zpětná vazba. Původně jsem chtěla dát slovo alternativní, ale to zavání výběrem buď, anebo, a to není ono. Nechci dávat člověku na výběr. Pro mě je důležitá rovnováha, rovnováha energií. Rodina – práce, tělo- mysl. Dívám se na člověka, na jeho tělo jako celek, co s čím souvisí. Lidé ke mně přicházejí třeba s tím, že mají astma a chtějí léčit. Dívám se pak na problém celkově. Aha, nemají také kožní problémy? Co jejich psychika? A vidím souvislosti, jedno je provázané s druhým a chce-li být člověk zdravý, musí se vše léčit v souvislostech. Je to delší proces, ale účinný.“ vysvětluje mi Alica.
Ze života doktorky, která dnes už leccos ví, zná, ale nepřestává se učit!
Nadechuji se k další otázce, když mě Alica předběhne: „Víš co, asi to nejlépe pochopíš z mého příběhu, protože události v mém životě mě právě přivedly k tomu spojit to nejlepší ze západní medicíny a postupů východní. V medicíně se pohybuji už 25 let. Vystudovala jsem klasickou západní medicínu na Karlově univerzitě…“ Poslouchám příběh jedné hodně silné ženy, které na studiích diagnostikovaly vážnou nemoc hormonálního rázu, kdy možností léčby byla operace, ale za rizika, že pravděpodobně přijde o zrak, ale možná bude moci mít děti. Rozhodování neskutečně složité, kdy na misky vah pokládáte zrak, děti, život,… nakonec se rozhodla operaci nepodstoupit i za cenu, že nebude mít děti. Ale že by se vzdala a nehledala cestu dál? Ne. Odcestovala do Mexika, kde se jako lékařka stala součástí týmu, který se zabýval léčbou nádorů. Léčba spočívala v dodržování speciálního režimu, zejména diety. Stejný režim jako pacienti měl i personál… Tady poznala Alica dvě důležité věci. „Strava je opravdu důležitá, co do sebe přijímám, mě velmi ovlivňuje. A ještě mnohem víc naše psychika. Je rozdíl CHCI ŽÍT a BALÍM TO. Lékaři mohou udělat cokoliv, ale když se člověk rozhodne, že nechce žít, jsou krátcí.“ Po roce Alica přichází sama na vyšetření… Je zdravá. Po nemoci ani stopy.
Žiju, mám rodinu a dělám, co mě baví.
Když jsme se měly sejít na rozhovor, říkala Alica, že musí odvést syna do školky. Aha, takže dávám si dvě a dvě dohromady, má dítě. Ale tak tříleté. „Ano, já jsem se stala maminkou v kategorii 40 plus a přirozeně.“ „ Proč ne dříve, vždyť jsi se vyléčila?“ napadá mě hned. „Zdravá jsem byla, ale nebyl muž a být mámou za každou cenu teď hned, to nebylo mé přesvědčení. Nabitá energií jsem se pustila do práce. Vedla firmu a jela jako ďas. Kontrolka příznaků vracející se nemoci začala výstražně blikat. Okolnosti mě přivedly k možnosti jet do Tibetu a já jela. Zde se mi opět potvrdilo, jak je důležitá psychika a strava. Naučila jsem se od mnichů koncentraci a vidět věci v souvislostech. Oni nemají něco jako pojem rakovina nebo autoimunitní onemocnění, vidí za tím agresi člověka vůči sobě, jak se sám k sobě chová.“ vysvětluje Alica. „A díky tomuto pochopení, je dnes na světě můj syn a já vím, že nemám řešit důsledky, ale příčinu. Věřím v to, co dělám.“
Chodí za mnou lidé s různými problémy. Astma, ekzém, problémy s otěhotněním…
„Sama jsem si to na sobě vyzkoušela, že léčit je důležité dohromady tělo i ducha. Ptám se klientů, co jim nemoc dává, co díky ní nemusí. Často se stává nemoc omluvenkou pro něco, touhou po pozornosti. Své klienty, jimiž jsou ženy, které nemohou otěhotnět, děti s ekzémy, lidé, mající problémy s metabolizmem, lidé procházející onkologickou léčbou, nebo mající chronická onemocnění. Člověk si může vybrat, jakou cestou léčby se vydá. Anebo si vybírat nemusí. Velmi často spojení klasické medicíny a té alternativní vede k dobrým výsledkům.
Foto: archiv
