Velmi těžce se získává a neuvěřitelně snadno se ztrácí. Kdyby byla položena otázka, kolika lidem opravdu upřímně věříš, jaká by byla vaše odpověď? Já osobně si buduju důvěru s jinými velmi dlouho. Ony dotyčné dlouho testuji, zkouším, podezřívám. Může se stát, že mou důvěru si získají až po řadě měsíců, kdy mě svými skutky přesvědčí o tom, že si ji zaslouží.
Někomu věřit znamená odevzdat mu část svého příběhu, kus své duše a svého srdce.
Když už se rozhodneme někomu věřit, musíme si být na 100% jistí, že ten člověk nezklame. Samozřejmě ne vždy se dá odhadnout, že jsme svěřili kus svého života někomu, kdo nezklame. Občas i ti nejbližší zradí a nějakým způsobem nám ublíží právě ve chvíli, kdy bychom to nejméně čekali. Je už potom jen na nás samých, zda odpustíme. Ale narušená důvěra už zůstane vždycky narušenou. Po zklamání, které nám je způsobeno, už nikdy nic nebude stejné jako předtím.
Ovšem záleží na každém z nás, zda ztracenou důvěru budeme chtít znova získávat či opačně, zda ji dokážeme někomu dát.
Tady pár tipů, jak na to, jestliže vám ten druhý stojí za to, abyste mu dali druhou šanci:
ZAHOĎTE konkrétní skutek, který důvěru narušil
Ať už se stalo cokoliv a člověk vás jakýmkoli způsobem zklamal, vyhoďte to ze svého života, své hlavy i srdce, pryč. Pokud chcete pracovat na znovuobnovení důvěry s tím, kdo zklamal a ten druhý má opravdovou snahu o napravení vašeho vztahu, musíte se snažit začít znova s čistým štítem. Tudíž nepředhazovat dotyčnému, proč a jak a kdy udělal konkrétní čin, který vás tolik zklamal. Jestliže to budete neustále vytahovat jako kostlivce ze skříně a nepustíte to jednou provždy pryč, nemá smysl cokoli znova budovat. Prostě od sebe zahoďte. Jednou provždy…
NEPOCHYBUJTE o konkrétním člověku, který vás zklamal
Jestliže už přistoupíte ke snaze znovuobnovení „věřit tomu druhému znova“, nesmíte o svém rozhodnutí pochybovat. Jistě, nastanou situace, kdy vám proběhne hlavou „ale on už to přece jednou udělal, co když se zase mýlím a ten druhý znova zklame/zalže/odejde?“, ale na takovémto pilíři se nedají budovat základy. Musíte se pokusit přestat vymýšlet pochybnosti a prostě se odevzdat druhému znova. S myšlenkou, že tentokrát se již nezopakuje to zklamání, které jste pocítili…
PRACUJTE na tom společně a neustále
Ano, stejně jako je třeba pracovat na všem, i na tomhle se musí. Nic není zadarmo a jen tak. Když je potřeba, člověk musí zatnout zuby, překonat svou hrdost, obětovat ve správnou chvíli kus sebe a pracovat na zlepšení. A jestli nastanou chvíle, kdy si nebudete jistí, zda vám to za to stojí, zastavte se na chvíli. Srovnejte si myšlenky. Zhluboka se nadechněte, vypněte mozek a zapněte srdce. A pak už jen poslouchejte, zda člověk, do kterého důvěru vkládáte, stojí opravdu za to a zaslouží si to. Přesně totéž musí udělat i ten druhý. Pak to bude fungovat…
Pro všechny, kteří aktuálně řeší tohle nebo podobné téma, mám vzkaz:
VAŽTE si člověka, o kterém jste přesvědčení, že máte jeho plnou pozornost, plnou úctu, plnou DŮVĚRU. Ať už je to kamarád, spolupracovník, rodinný příslušník – prostě kdokoli, pak prokazujte tomuto člověku hrdost na to, že ho máte. A to jakýmkoli způsobem.
