Amelia Earhartová. Pro mnoho lidí neznámá žena, pro mě jedna z největších inspirací. Možná i proto, že si to všechno vybojovala ve třicátých letech, kdy byl pohled na ženu poněkud jiný než dnes. I přesto se stala první ženou, která obletěla Atlantik. Ze svého dalšího experimentu, kdy chtěla obletět celý svět (a téměř se jí to podařilo!), se už nevrátila. Její odhodlání i přesto inspiruje dodnes.
Sny neznají hranice.
Ani omezení. Ani limity. A s trochou snahy se mohou plnit, pokud jim skutečně věříme.
Nikdy nepřerušujte někoho, kdo dělá něco, o čem jste si mysleli, že je nemožné.
Nejen nepřerušovat, ale i sledovat a pozorovat. Někdy totiž právě z odvážných kroků ostatních nabereme vítr do plachet a vlastní kuráž a odhodláme se k tomu, co skutečně chceme.
Nejtěžší je rozhodnout se k činu. Zbytek je jen o vytrvalosti. Můžete dokázat cokoliv, pro co se opravdu rozhodnete.
Jinak řečeno – když se pro něco skutečně rozhodneme a odhodláme se k činům, máme napůl vyhráno. Pak už zbývá „jen“ vydržet a nepustit. Někdy je na cestě sice o něco víc překážek, ale i přesto to jde. Život je z velké části hra. A právě proto se nesmíme bát opouštět staré, zkoušet nové a věřit ve věci, které se teprve stanou.
Chci to dělat prostě proto, že chci.
Žádné vysvětlování, žádné omluvy, žádné ospravedlňování. A tak je to taky správně. Dovolit si něco, protože to sama chci, a nezajímá mě, co na to ostatní, je první krok k úspěchu a zároveň ten nejvíc klíčový.
Ženy musí zkoušet věci stejně jako muži. A když neuspějí, musí to být výzva pro ostatní.
Dnes to zní lehce legračně, ale v době, kdy se Amelie rozhodla obletět svět, činit samostatná rozhodnutí znamenalo pro ženu jít hodně proti proudu. Ale právě díky ženám, jako je ona, máme dnes to, co máme – vše záleží jen na nás. 🙂
