Vzdalujeme se od sebe čím dál víc, minimálně na dva metry. A to nejen jeden od druhého, ale především sami od sebe.
Ahoj 
Tak jak jste začali první školní týden? My dobře, ale je to teda nezvyk po tý době Je pátek večer a já mám plnej barák dětí. Baví mě to, když jich je tady hodně. Nevím proč. Možná proto, že to má vždycky takovou zvláštní atmosféru. Taminka spí a ostatní děti koukaj na film. Před rokem touhle dobou už jsem byla v porodnici. Natáčela jsem si břicho na telefon, abych měla památku a taky abych jí to mohla jednou pustit. Naše poslední společná noc a ráno se konečně uvidíme. Zítra jí bude rok. Je neuvěřitelný, jak to uteklo. Řekla bych, že je to tak maximálně půlka. Strašně ten čas letí. A to se na pár měsíců v podstatě všechno zastavilo. Tak se z fáze miminka přesouváme do fáze batolete. Ještě sama nechodí, ale ráda tancuje. Tak to vypadá, že z tý miminkovský fáze do tý batolecí dotančí A teď už pojďme ke kartě.
Je na ní taky holčička, a dokonce dvě! Tenhle týden bude hodně o naší empatii a pomoci druhým. Ovšem pozor! Když mluvíme o pomoci druhým, neznamená to, že budeme pomáhat jak zběsilí všem okolo a na sebe už nám nezbyde kapacita. Takhle to myšlený není. Na sebe nesmíme zapomínat. Pokud to děláme, nemůžeme pak ani pomáhat. Je to logický, nemůžeme přece spravovat něco, co máme sami rozbitý. Více než ta pomoc mi tady ale vylejzá ta empatie. Ta bude klíčová a vypadá to, že budeme hodně vnímat, co se kolem nás děje. Asi nejvýraznější emocí, která nás bude v následujících dnech provázet, bude soucit. Tak nějak budeme vnímat, jak se kdo cítí a co kdo potřebuje. Často v souvislosti s naším konáním a jednáním. Jinými slovy, budeme si uvědomovat důsledky našich činů. Je asi důležitý zmínit, že ne vždy s tím, co uvidíme nebo ucítíme budeme spokojeni. Zkrátka a dobře, ne vždy se nám bude líbit, co naše chování způsobuje. Mám ale dobrou zprávu. Všechno to, co způsobíme a nebude se nám to líbit, můžeme napravit. Budeme mít jedinečnou příležitost odhodit všechny masky a pózy a konečně zareagovat tak, jak to budeme doopravdy cítit. Dokonce to bude velmi, ale velmi žádoucí. Zahýbe to zejména s lidmi na vyšších postech. Pokud se jednání či obchody nebo vlastně cokoli, nebude s vaší oblíbenou strategií dařit, vykašlete se na ni a přepněte se do režimu “sami za sebe”. To bude totiž jedinej způsob, kterej bude zabírat. Víte, často si ani neuvědomujem, co všechno naše jednání způsobuje. Protože spousta lidí na sobě nedá nic znát. Třeba něco řekneme, něco, o čem by nás ani nenapadlo, že může někomu ublížit nebo ho mrzet. Ten člověk, jelikož taky hraje tu hru, má svou pózu, svou strategii a dokonalou masku, kolikrát nehne ani brvou, někdy se i zasměje, jakože vtip, ale uvnitř ho to bolí a trápí. A když na sobě nedá nic znát, my ani nevíme, že jsme mu něco udělali. Tenhle týden bude ale přát i těmto lidem. Právě vy se totiž teď víc než kdy jindy můžete naplno projevit. Tak, jak budete potřebovat, jak to budete cítit. Tak, aby dotyčným osobám došlo, jak se k vám nemají chovat. Bude to teď všechno nějak důležitý, ukázat se v pravém světle, bejt upřímný k sobě i k ostatním. Ona ta určitá sounáležitost je potřeba. Lidi se od sebe vzdalují čím dál víc, minimálně na dva metry. A to nejen jeden od druhého, ale především sami od sebe. Tím vznikají hodně hluboký emoční rány, ke kterejm v podstatě nepotřebujem nikoho dalšího, my si je úplně v pohodě umíme zasadit sami. Souciťme tedy tenhle týden nejen s ostatními, ale především sami se sebou. Tenhle týden u mě byla na odblokování paní, která se dostala do určitého problému. Při odbloku viděla samu sebe jako anděla. Anděla lásky. Jenže kolem ní byl mrak a za ním černo. Byla sama. Když si dovolila vystoupit a jít za světlem, které tam občas prosvítalo, ocitla se mezi malými andělíčky. Líbilo se jí to. Neustále je objímala a říkala jim, jak je má ráda a že je miluje. Vytvořili kolem ní kruh a ona jim neustále opakovala, že je má ráda. A oni byli stále v tom kruhu a ta její láska se přes ně nemohla dostat dál. Jí to stačilo, byla spokojená. Furt jí nedocházelo, co se vlastně děje. “Co ti vlastně chtěj říct?” ptám se jí. Za chvíli to přišlo. Nemůže neustále šířit lásku směrem k ostatním, když ji potřebuje sama. Začala si tam sama sebe uvědomovat a najednou se všechno změnilo. Vyplavilo se hodně emocí, až nakonec nastala ta úleva a pochopení. A víte co mě na tom dostalo nejvíc? Její přívěšek. Měla na krku kruh a na něm dva andílky. Když chceme, vesmír se spojí a udělá všechno pro to, aby se nám to povedlo. Ale musíme začit u sebe. Ne u někoho dalšího. Vždycky a jenom u sebe. Jedině tak se potom můžeme šířit dál …
Prosim vás, tenhle týden budou konzultace a karty jen po telefonu. Já nemám hlídaní a s malou osobní konzultace nedám. Roční osobní horoskopy ale dělat můžu, ty si můžete klidně objednávat
Protože odvážnému štěstí přeje 
