Proč některé ženy musí hledat sebevědomí, čím to je.
Sebevědomí přichází i s věkem a životními zkušenostmi, život člověka zocelí, že už ho nic moc nerozhází… i když sem tam se pochopitelně přece jenom něco najde.
Asi mám okolo sebe spíš sebevědomé ženy a lidi obecně, člověk zná svoji hodnotu.
Jak říkal Petr Novotný, když mě nikdo nepochválí, pochválím se sám.
U někoho je sebevědomí asi vrozené. Síla bránit se okolí už jako dítě, a pak to zůstává.
Sebevědomí není jen na základě znalostí, těžko říct, je to výchovou, je to genetické?
Jako příklad uvádím něco ze života Kateřiny Janouchové, Čechošvédky a spisovatelky píšící švédsky, která je pak následně překladaná do češtiny.
Fáze emigrace, ona a její rodiče, směr Švédsko…
Kateřina Janouchová
Narozená 22. 2. 1964. Otec František je jaderný fyzik a zakladatel Nadace Charty 77. Máma Ada Kolmanová má ruské kořeny, je docentkou radiační biologie.
Matka pěti dětí, dnes rozvedená s mužem a otcem jejich čtyř dětí, o kterém napsala knihu Nejbližší o jeho alkoholismu.
V době nuceného vystěhování jste byla ještě dítě. Jak na vás kapitalismus zapůsobil?
My jsme to vzali nejdříve přes Dánsko, kde se mi hodně líbilo. Chodila jsem do mezinárodní školy, učila se intenzivně anglicky, našla si kamarády. Jenže za rok rodiče dostali práci ve Švédsku, kde přišel ten pravý šok.
Přestěhovali jsme se na nepříjemné sídliště ve Stockholmu. Ani nevím, proč si rodiče vybrali tohle místo. („Bylo to blízko univerzity, kde jsme oba pracovali,“ vstupuje do rozhovoru paní Ada.) Aha… Oni neměli nikdy povědomí o tom, co je příjemné, hlavně že to bylo praktické. („Byla tam i škola, lesy, jezero,“ doplňuje paní Ada.) Ta škola byla hrozná. Za městem, bez ducha, spolužáci agresivní.
Prý na vás vulgárně křičeli.
Slýchala jsem běžně: ty zasraná cizinko. Jak jsem už říkala, to sídliště nebylo úplně dobré. A já byla jiná. Měla jsem tmavší vlasy, tmavší oči než oni. Nelíbilo se jim ani, jak chodím oblíkaná.
Proti nadávkám jste se bránila i pěstmi. Kolikrát v životě jste se prala?
Víckrát, nebojím se fyzicky bránit. Ženská si nemá nechat všechno líbit, podle toho jednám.
Vyhráváte?
Vždycky. Mám silné pěsti a neváhám je použít. (smích)
Sama se označujete za ostrou semetriku. Mám se bát?
Nemusíte. Jen říkám vždy, co si myslím. To je typické. Ozve-li se ženská proti něčemu, co se jí nelíbí, je agresivní, když to udělá muž, je odvážný a mužný. Švédi se obecně konfliktů bojí, vyhýbají se jim. Někdy proto působím jako ta ostrá semetrika. Otevřenost mám asi po tátovi.
http://www.novinky.cz/zena/styl/356720-katerina-janouchova-v-cesku-se-lide-boji-silnych-zen.html
