Meditace: Cesta ke klidu a vnitřnímu spojení s přírodou
Znáte takové ty meditační poučky pro začátečníky – sedněte si, zavřete oči a představte si, že jste na klidném místě? Jsem tam. Vždycky na stejném. Sedím v houpacím křesle, všude kolem mě louky a lesy. Naprosto přítomně cítím tu letní vůni posekané trávy, slyším cvrčky a vítr v korunách těch ohromně vysokých smrků na kopci, taky slyším, jak zurčí potůček a zpívají ptáci. Takový klid, že s každým nádechem vás to celé prostoupí…
Máte nějaké místo, které vás tak magicky přitahuje, že při každé bezvědomé příležitosti, si tam utíkáte, je to dějiště bezpočtu barvitých snů, příjemných i těch můronočních? Znáte ho tak detailně, že byste z fleku na plátně vystřihli jeho dokonale věrnou kopii, včetně vůní, zvuků, textury a atmosféry?
Omnia mea mecum porto. Všechno své si nosím sebou. To, co jste prožili, vám nikdo nevezme. To, jak si věci pamatujete, je mnohokrát o dost lepší, než to, jak se to doopravdy stalo… vždycky jsem obdivovala lidi, co ztratili svůj domov. Že už nikdy nemohli propojit svoje vzpomínky s nějakým místem. Že už nikdy svým dětem nemohli říct „víš, tady jsem si hrála na vílu a tady jsem si vyrazila zuby…“ Stejně tak obdivuju lidi, co se už stěhovali tolikrát, že kartonové krabice tvoří v podstatě součást jejich každodenní existence. Protože balení všeho druhu nesnáším, nikdy nevím, co si vzít, co se bude hodit, co je nejlepší a co rozhodně nebudu potřebovat. Většinou pak bezradně sedím na posteli a lavíruju mezi rozhodnutím „vzít všechno“ a „nevzít nic“.
I když nejsem materialista, někde vzadu, hluboko, ve mně hlodá strašně otravný pocit a strašně velkej smutek, že už se někam nemůžu vrátit. Že jsem se s tím místem rozvedla a mám zákaz navštěvování. Myslela jsem, že ve svém duševním rozvoji jsem došla už tak daleko, že nelpím na věcech. A na místech. No…
Zavřu oči. Za zavřenými víčky se mi míhají siluety listů vysokých buků, jak jimi prosvěcuje sluníčko. Jedeme autem, mně je tak 10, začínají prázdniny a já jedu na to jediné místo, kde voní posekaná tráva, cvrkají cvrčci…jako nikde jinde na světě.
Zdroj foto:Pixabay.com
