e to zhruba měsíc, co jsem začala pít čje od Sonnentoru. To je malá/velká firma z Čejkovic, která funguje už asi 20 let a za tu dobu ušla obrovský kus cesty. Vyrábí čaje, koření a nyní i kosmetiku, všechno biokvalitě a z recyklovatelných materiálů. A prostě je to moje milovaná firma z Moravy, na kterou nedám dopustit a znám ji, bratru, už 15 let.
Nedávno mne ovšem jejich výrobky fascinovaly natolik, že jsem na nich začala ujíždět takovým způsobem, že jsem se smířila i s tím, že jsou některé bylinkové. Já bylinkovým čajům moc nefandím a neměla jsem sílu přes tu nechuť vůbec něco takového pít. Dokud jsem nekoupila Štěstí je umět si vybrat, což je poznávací sada bylinkových čajů. Vlastně ani nevím, proč jsem to koupila. Byla jsem zvědavá a učaroval mi název. A tak jsem se pustila do pití bylinkových čajů.
Ty čaje mne fascinovaly, motivovaly… až tak, že jsem z jejich názvů sestavila PFko pro rok 2020 
A našla jsem si v nich své oblíbené, ale i ty neoblíbené. Štěstí je být mužem a Heavy Metal jsem darovala muži. Přece nebudu pít něco pro muže, ne? Ale oblíbila jsem si Štěstí je být ženou a Štěstí je bláznivě milovat. Ten první mi prostě chutná, ten druhý ještě o kousek víc, protože má v sobě ovocnou složku a já miluji ovocné čaje. Štěstí je být ženou je bylinkový, zelené barvy a Štěstí je bláznivě milovat má zase epicky krásnou růžovočervenou barvu. Ale o tom až někdy příště.
Jak jsem psala v minulém příspěvku, měla jsem týden rozjímání nad sebou sama. A mám opravdu štěstí, že jsem žena. Miluji šaty, kabelky a boty (ale jen ty barefootové), miluji růžovou, motivační citáty, mantry, květiny. Miluji kosmetiku a cestování. Miluji fotografování, miluji romantické filmy i motýlky v břiše. Miluji svou cykličnost. To, jak jsem v každé fázi jiná. Miluji a chci být milována. Miluji ovšem sebe sama?
A tak jsem se posadila k šálku čaje. Otevřela knihu 17 tváří ženy a začala číst. Jen jsem se někde zasekla a k pořádnému čtení jsem se dostala až dnes. A přečetla téměř celou knihu. Ještě mi chybí asi 30 stran. Měla jsem čas meditovat, přemýšlet. S tímto čajem a touto knihou. Je čas na uvědomění si vlastní podstaty bytí.
Jsem žena, matka. Miluji své děti, miluji své kamarády, kolegy, rodinu. Miluji svou sociální bublinu, ve které se nejčastěji pohybuji. Miluji přírodu, děkuji za každou kapku deště, za každý sluneční svit i za každou hvězdu na noční obloze. Miluji si jen tak lehnout do trávy a pozorovat letadla na letní obloze. Miluji svůj život.
No a zpátky k té ženské spiritualitě. Kolikrát jste si opravdu uvědomily, že jste ženami? Nefungujete spíše na autopilota? Já na to přišla zhruba před rokem, kdy jsem vystřelila jak raketa ze svého asociálního bytí a znovu jsem se snažila zorientovat se v moderním a opravdovém světě. A zároveň s tím přišla tak nějak péče o sebe, kupování dekorativní kosmetiky, protože kde Bůh nedal, to zachrání Dermacol. A pak oblečení. A šaty. Spousta šatů. A teď tu stojím já ve své víceméně finální verzi. Já se svými komplexy, nedostatky a bez Dermacolu. A nesu si s sebou dost kilo navíc, ale bez nich bych to zase nebyla já. Já ukecaná, já extrovertní, já nesebevědomá, já šedá myš i hvězda akcí. Já zlomená i statečná.
To tak na úvod. Já vlastně nikdy nedokončím myšlenku. Ale dnes asi jo. Dneska ta myšlenka je hned v úvodu. Není třeba nic dodávat. Snad jen, že štěstí je být ženou. Tak si to uvědomte 
