Ahoj, tak jak se máte v tom poklidném adventním čase? Je klidný nebo běháte vystresovaní a zamračení po městech, jako většina?
Víte, co jednou jeden kněz odpověděl na otázku, jaká je nejkratší modlitba na světě? Odpověděl: „S.ru na to“ Prostě řekni, s.ru na to. Nic není důležité. Je důležité užívat si život…
Takže se na to stresování, miláškové moji, prosímpěkně vy.erte 
Já tuhle akorát stresovala ráno, vzala jsem si sukýnku, podprdu, tílko. Koukám na sebe. Hele dobrý, sluší, ale jinou podprdu, vyměním podprdu, chci si oblíknout to tílko a ono nikde. Kde je? Hledám. Hledám v obýváku, v kuchyni, nikde jinde jsem nebyla kde je??? Po páté zvedám batoh, deku, polštář, po páté koukám do skříně, tílko nikde. Úplný magor říkám si a jdu si tedy zoufalá, pro tílko jiné. Když si ho na sobě upravuji, zjišťuji, že to původní mám celou dobu na sobě, jen jsem si stáhla ramínka až dolů, abych si tu podprsenku mohla vyměnit. No nic… 
Ták – a co si přejete letos od Ježíška? Myslíte, že se přání splní? Modří a hodní už vědí A komu Ježíšek vysněný dárek nepřinese, nezoufejte, to jste nezlobili, jen jste si to asi špatně přáli Zkuste to znova, on vám to časem přinese a třeba to bude úplně někdo jiný než Ježíšek. Já si třeba tuze přála skvělýho chlapa a Ježíšek mi ho nepřinesl a to jsem si jistá, že jsem nezlobila A vlastně ani nevím, kdo to byl a je to úplně jedno…
Před pár dny měl kolega v práci štěně, pejsek tam lítal, voněl ještě jako miminko, tak jsme si ho všichni ňuchňali, hrál si s námi, mně tahal z podstolu bačkory, tak mu říkám „Hele Thore, kdybys mi raději vytáhnul tu lžičku, co mi tam minulý týden zapadla. A on se za pár vteřin vyhrnul z pod toho stolu, měl něco v puse a děsně nenápadně zdrhal pryč. Letěla jsem za ním, odchytila ho a z tlamy mu vyndala lžičku, fakt, nekecám Někdy se prostě přání splní rychleji a někdy pomaleji
Ten den se mi v noci zdálo, že mi jiný kolega přinesl květinu. Říkala jsem si v tom snu, proč mi jí nosí v pondělí, když mám svátek až v pátek Přišla jsem do práce a kolega na mně volá už ode dveří, ať s ním jdu k autu. A v kufru měl v květináči palmu, že jestli chci, tak mi jí dá, že jí potřebuje dát ze zahrady
A včera jsem potkala na přechodu pro chodce kouzelnou babičku. Vlastně, nevím, jestli byla kouzelná, ale určitě byla roztomilá. Byla šedivá, malinká a usmívala se na mně. Úsměv jsem opětovala a babička na mně kouká a s tím milým úsměvem mi povídá, že mi ta sukýnka moc sluší. Děkuji a směji se na ni ještě více. Babička s tím zalíbením v oku na mně jukne a říká. „jste jako dvacítka“ 🙂 Kočička malá, měla jsem chuť jí přenést přes ten přechod a pohladit Ta mi tak zvedla náladu a stačilo tak málo, úsměv a milé slovo. Kdybychom to takhle uměli všichni, to by bylo na světě hned lépe.
No, tak se mějte a smějte a já se ještě do vánoc ozvu a vy nezapomeňte na tu modlitbu ♥
