Pravděpodobně znáte pokračování verše. Ne? Tak si počkejte. Ale jak já jsem došla k tomu, že chci napsat tak trochu lechtivý fejeton? Co bylo spouštěčem? Aha, už si vzpomínám. Byla to písnička „Včera jsem byl u muziky, u muziky celý den“, kterou hráli v rádiu. Zpívala jsem si ji sebou a uvědomila si, že závěr písně je tak trochu odvážný.
Mozek máme na to, abychom mysleli. Alespoň tu a tam. Myslet se dá na ledacos a je prima, že zatím do našich myšlenek nikdo nevidí. Doufám. Poslední veršík písně se mi stále v hlavě opakoval. Celý den. Znáte to, ráno si čistíte zuby, v rádiu hrají písničku. Vy se v noční košili vlníte v rytmu a s pastou kapající na podlahu fixujete písničku, která vás až do večera neopustí. Zamyslela jsem se nad tím posledním veršíkem, inspiroval mě. I přepadl mě nápad. Oslovím své kamarádky a udělám si, jen tak pro zajímavost, anketku. V mém lechtivém průzkumu budou ženy odpovídat na jednu jedinou otázku. Potěšena svým nápadem jsem začala oslovovat své milé kamarádky. Otázkou jsem téměř všechny zaskočila. Některé notně! Ale vždycky jsme humorem počáteční rozpaky rozptýlily. Znalec neverbální komunikace by nestíhal zapisovat svá pozorování reakcí žen. Některé vykulily oči, otevřely pusu, jiné si zakryly rukama obličej. Další se mlčky a klopíc hlavu červenala, jiná dostala záchvat smíchu. Jedna dokonce na chvíli oněměla, ale překvapila mně. Na otázku reagovala s takovým samozřejmým klidem, jako bych se jí ptala, na kolik stupňů pere ponožky.
Otázka zněla: „Co jsi cítila, když jsi ho měla poprvé v ruce“? Břink! Není podstatné, v kolika letech se to dámě přihodilo. Ale zajímalo mě, jak se cítila, co prožívala, jaký z toho měla dojem. Je tu snad někdo, kdo se ještě nedovtípil, že řeč je o penisu? Hmmm a jak z toho teď? Psát o penisu se mi nechce a pojmenovávat ho jako „ho“, nebo „on“ a tak podobně, je poněkud trapné. A tak jsem se rozhodla, že můj pracovní název bude Machřík. Pojmenování se mi jeví docela lichotivým. Pokud někdo nemá rád zdrobněliny, prosím.
Když se narodí nový kluk, přichází na svět nahý. Stejně tak i zcela nová holka. Je to proto, aby se porodníci nezdržovali v práci a nemuseli rozbalovat čerstvého novorozence pro zjištění pohlaví. Proto maminka číhá, ještě v mrákotách, na oznámení, je-li křikloun kluk nebo holka. Potom přichází na řadu počítání prstů. Má-li jich dítě dvacet a k tomu ještě řve, bývá většinou všechno v pořádku. Ale nejdůležitější je přece jen zjištění, zda má dítě Machříka. V tom případě se zapíjí kluk. Narodí-li se dítě bez Machříka, táta s kamarády zapíjejí holku.
Dál nás budou zajímat pouze kluci, holky přijdou na řadu o mnoho let později. Už nejmenší kojenci, jsou-li vybaleni z plen, čas od času mávajícíma ručkama nahmátnou svého maličkého Machříka. Ještě netuší, že oba vyrostou. A jak tak klouček roste, má nesčetně příležitostí nacházet Machříka, časem i vědomě. Dnes a denně ho má
v rukách. Nebudeme zde rozvádět, pro jaké činnosti. On to ví, mladičké slečny tuší a dospělé dámy vědí. Jenže na rozdíl od chlapců a mužů, kteří mají svého Machříka několikrát denně v rukou, dámy ho mají dlouhá léta pouze v hlavě. Jestli také každodenně, to nemohu posoudit. Od určitého věku možná ano. V životě téměř každé dívky přijde den M! Došlo ke sblížení s jejím milým. A v jejich prvních milostných pokusech přichází na řadu i roztoužený Machřík. Bože!, proběhne dívce hlavou: Co to je? Co s tím? Co s ním? Co to dělá? Jak to vypadalo před chvílí a jak to vypadá teď? Dívka je s Machříkem konfrontována poprvé v životě. Poprvé v životě! Nejčastěji v šestnácti a sedmnácti letech. Mladík má už za sebou třeba sedmnáctiletou kvalitní praxi. Ona nic. A tady je ten krizový bod. Moc záleží na chlapci, muži, jak se ženě nabízí. Dovolím si navrhnout – nespěchat, nespěchat a ještě jednou nespěchat.
Jenže já jsem zvědavá, jak dopadla anketka. Jak se dámy vyjádřily, jestli bylo jejich první seznámení s Machříkem příjemné, či nikoliv. U odpovědí uvádím věk, ve kterém k události došlo. Jméno si dámy pro tuto anketku samy s radostí pozměnily. A tady jsou odpovědi na otázku
„Co jsi cítila, když jsi měla Machříka poprvé v ruce?“
Evangelína, 17let – „Šok, naprostý šok. Bylo to nepříjemné, takové slizké, teplé. Strašné bylo, že mě nutil, abych mu na Machříka sáhla. To bylo ponižující.“
Jamajka, 18 let – „Brrr, to bylo divné. Tvrdé i měkké zároveň, pulzovalo to. Mně to připadalo jako nějaký mořský živočich, který ani k člověku nepatří.“
Lavina, 16 let – „Strašně jsem se toho bála, nechtěla jsem se jeho Machříka ani dotknout. Měl být tvrdý, no to byl, ale ne jako kus dřeva nebo kovu. Takže byl vlastně tak
něco mezi měkkým a tvrdým.“
Lentilka, 15 let – „No na to už nechci vzpomínat. Bylo to otřesné. Já ho v té ruce cítila ještě dva dny potom. Blééé.“
Karamela, 18 let – „Já už jsem měla několikaměsíční sexuální zkušenosti, než jsem vzala poprvé Machříka do ruky. Líbilo se mi to, bylo to nesmírně vzrušující a měla jsem možnost ho lépe prozkoumat.“
Rozmarýnka, 16 let – „Jó, prima to bylo. Tak nějak podle mých představ.“
Mírný vánek, 17 let – „Nikdy jsem Machříka v ruce neměla a nikdy ho ani mít nebudu. Něco tak hnusného bych nepřekonala.“
Eskymačka, 20 let – „Teplé, slizké, děsné.“ Smích.
Koloběžka 1., 17 let – „No, dost jsem se styděla a byla jsem děsně rozpačitá. Ale nakonec jsme to zvládli a bylo to moc hezké, příjemné.“
Lady, 16 let – „Je-li Machřík v jemné ženské ruce s pěkně nalakovanými nehty, je to strašně krásný. Tak jsem to viděla poprvé.“
Já moc děkuji všem deseti statečným ženám, které se svěřily s touto intimitou. Ne, není to povrchní téma. Je velmi důležité pro další sexuální život jak žen, tak i mužů. Pánové se možná diví, jak je ženy vnímaly, protože pro muže jsou jejich Machříci světobodem. Ale neděste se, hoši, vždyť šlo jen o první dojem mladých dívek.
Šťastní to muži, kteří si mohou zazpívat „Vzala si ho do ručičky, dala si ho tam sama“.
