Spisovatelka, advokátka a bývalá ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová pravidelně popularizuje právo a justiční problematiku v denním tisku a v médiích a bohatá je také její odborná publikační činnost zaměřená na advokátní etiku, rodinné a dědické právo. Je členkou Obce spisovatelů ČR, České asociace autorů detektivní literatury (AIEP), Mensy ČR a Střediska západočeských spisovatelů. Dosud vydala sedmnáct publikací z oblasti krásné literatury: z toho pět povídkových knih, šest humoristických knih a čtyři detektivní romány.
Nyní představuje svou osmnáctou knihu s názvem VZTAHY, 7+1 osudových omylů. Expertka na rodinné vztahy popisuje na příkladech a každodenních situacích, jak předcházet omylům a jak ve svých vztazích nacházet radost a štěstí. Jednotlivé kapitoly – například Nejsme si rovni, Kdo může za naše štěstí nebo Jak rozpůlit dítě – doplňuje osobní pohled autorky, doporučení a cvičení, schémata, tabulky, filmy a odkazy na další, podrobnější zdroje.
Co vás přivedlo k psaní?
Píšu od dětství, první „román“ jsem pro svého otce napsala asi v devíti letech. Svět kolem mě je plný příběhů, které odjakživa vyprávím. Jen jsem netušila, že mě osud přivede do advokacie, která je lidských příběhů plná. A tak v nich jen pokračuji i v dospělosti. Další se ke mně dostávají z mého okolí – stačí, když kousek příběhu zaslechnu v tramvaji nebo v kavárně. Lidské starosti, zvraty a zajímavé story jsou všude kolem nás.
Co mají vaše práce – právo a psaní knih společného?
V advokátní praxi jsem vyslechla tisíce více či méně nešťastných a bolestivých osudů klientů, jimž jsem pomáhala. Dříve jsem byla i trestní obhájkyní, posledních deset let se věnuji rodinnému právu, které vyžaduje vedle právního základu i znalost psychologie, terapie, emocí a vyjednávání. Dobrý advokát s příběhy pracuje a překládá je soudu do jazyka, který je pro ně srozumitelný. Podobné je to v pedagogice, což je moje další aktivita. Příběhy posluchače zaujmou mnohem víc než suchá teorie.
Která kniha by se dalo říct vám přirostla nejvíce k srdci a proč?
Vždycky nejvíce žiji knihou, na které právě pracuji. Vtáhne mě do sebe, u beletrie se vžívám do jednotlivých hrdinů a hraji za ně. Mám ráda rozmanitost, proto literární styly střídám. Píšu povídky, romány, detektivky i fejetony. Ovšem moje poslední knížka je jiná – je to příručka o mezilidských a partnerských vztazích. Po třech desetiletích v advokacii vidím, proč lidé ve vztazích chybují. Důvody se totiž opakují a mnohé klienty jsem rozváděla opakovaně. Vždy si zase vybrali podobné partnery a opakovali stejné chyby.
Kdo je podle vás ideální čtenář vaší nové knihy?
Kniha je určena především těm, kterým není dobře ve vztahu. Těm, kteří chtějí svoje vztahy zlepšit. Častou příčinou je jen neschopnost nastavit partnerovi hranice nebo vnést do svého života radost. Ze zkušeností své advokátní praxe jsem napsala takovou příručku pro lidi, kteří chtějí dát vztahu šanci.
V knize Vztahy, 7 + 1 osudových omylů, je jedna kapitola o štěstí. Co činí vás osobně šťastnou?
Moje generace se musela učit, jak se nestydět za své drobné radosti a pravidelně si je dopřávat. Mně činí radost procházky v lese, jóga, čtení knih, sledování filmů, masáže lávovými kameny a zejména společné jídlo s rodinou a s dětmi.
Jedna z kapitol se jmenuje Nejsme si rovni – není to v dnešní trochu hysterické době velmi odvážné tvrzení?
Rovni si jsme podle práva a před soudem, ale nikoliv v mezilidských vztazích. Tam platí docela jiná pravidla vztahové komunikace. Naprosto výjimečně spolu žijí dva stejně krásní, moudří, výkonní partneři, mezi nimiž panují sportovní a rovnocenné vztahy. Většinou má jeden trochu víc něčeho, po čem touží ten druhý. Může jít o atraktivitu, jistotu, finance, zázemí, pochopení či cokoliv jiného. Kdo víc touží, kdo víc potřebuje, ten je pak závislejší, kdo cennější platidlo má, ten je silnější a má větší vliv. To vše se promítá v komunikaci a ve vztazích. Abychom si byli rovni, potřebujeme umět stanovit hranice, říci druhému NE. Což je mimochodem další velký problém nejen v partnerských, ale obecně v mezilidských vztazích.
Jedna z kapitol se jmenuje Jak rozpůlit dítě – co je během rozvodu pro potomky největší stres?
Děti jsou velmi přizpůsobivé, a když jsou rodiče v pohodě, je v pohodě i dítě. Dítě bez problémů přijme jakkoli podivné domácí prostředí i styl výchovy. Ničí ho však hádky mezi rodiči, rodičovský spor, manipulace, pomlouvání druhého rodiče anebo situace, kdy rodiče s dítětem nemluví a ono si pak myslí, že za rozkol mezi rodiči může samo.
Nechají si klienti poradit, jak postupovat, aby se dětem neubližovalo víc, než je nezbytně nutné?
My rodinní advokáti se setkáváme zejména s rozpadlými vztahy, ale pandemie ukázala, že naprostá většina populace je schopna se domluvit a k vyřešení problematických otázek nepotřebuje právníky ani soudy.
Jaké jsou vaše další plány, projekty nebo myšlenky na další knihu?
Už píšu další knihu. Bude se jmenovat Naše Česko a bude obsahovat 100+1 příběhů z covidové doby i ze současnosti. Hlavu a vzpomínky mám plné zásob na desetiletí.
