Vaše první kniha se jmenuje Penis nemá uši. Proč jste zvolil právě takový název?
Kniha obsahuje povídky převážně o lidech, kteří něco nebo někoho nenávidí. Takoví lidé moc nenaslouchají ostatním a žijí ve svém světě, v němž vždy platí jasně daná pravidla, přesně vyhrazené pozice dobra a zla. Jelikož ti lidé, o kterých píšu, jsou muži, nabízelo se to vyjádřit i v názvu. Penis nemá uši navíc celkem hezky vyjadřuje i to, že když jste takový člověk, o jakém píšu, jste slušně řečeno penis.
Proč jste se rozhodl psát o takových lidech?
Jejich vliv roste. Nejen kvůli sociálním sítím, ale i náladou ve společnosti je dnes považováno za normální to, co by dřív lidé odsoudili. Mám na mysli vyjadřování, konání. Nenávistní lidé si dnes myslí, že oni jsou ty normální a osočují druhé ze sluníčkářství, lepšočlověčenství a bůhví čeho. S jídlem roste chuť a takový posun může mít své důsledky. I tomu se jedna povídka věnuje.
Věnujete se pouze negativním postavám, nebo jsou tam i nějaké pozitivní?
Samozřejmě jsou tam i pozitivní. Oni totiž ty záporné postavy poté více vyniknou a nepůsobí akceptovatelně. Jedna povídka pojednává o Arabovi, homosexuálovi. Pozitivních postav tam je z mého pohledu víc. Ale ve finále vždycky rozhoduje čtenář, kdo je pozitivní a kdo negativní.
Jak dlouhou jste na knize pracoval?
První povídku jsem napsal někdy v roce 2013. Dopsal jsem přibližně v roce 2016. Poté jsem to hodněkrát upravoval, přepisoval, dopisoval a nakonec přišla do cesty Pointa a přišel ten správný čas knihu vydat.
Proč právě Pointa? To je přeci jen do určité míry neobvyklé. Proč jste si ji vybral?
Pointa je skvělá platforma, když si chcete knihu vydat po svém a s lidmi, které si vyberete. Já jsem takový samorost, co rád dělá věci po svém. Proto je mi Pointa sympatická. Navíc vznikla nově a mě vždy láká zkoušet něco, co je úplně nové.
Je kniha inspirována nějakými reálnými příběhy nebo autobiografickými zážitky?
Není. Na některých místech jsou věci, které mě inspirovali ve skutečném životě, ale jinak se jedná o naprostou fikci. Jak se říká ve filmech, podoba s reálnými lidmi je čistě náhodná.
Je v povídce nějaká postava, ke které máš sympatie?
Ke všem. Nemyslím si, že existují dobří a špatní lidé. Někteří lidé jsou jenom nešťastní, nenaplnění či frustrovaní a mají potřebu si to nějak vybít. Respektuju to a myslím, že je vždy dobré podívat se lidem pod pokličku. Literatura je pro něco takového nejlepší možný nástroj.
Knih Penis nemá uši můžete koupit zde
