DVAKRÁT STAČÍ

Pořád se pohybuju tak trochu v modu „noční košile“. Když se v květnu konečně otevřely obchody s oblečením, koupila jsem si dvě. Protože co člověk nejvíc nosí, po tom se logicky nejvíc shání, že? Před pár týdny jsem strčila hlavu do jednoho obchodu. Měli tam ostře zelený bavlněný volánový šaty až ke kotníkům. Sakra, zelený, kdyby je tak měli v černý, váhala jsem. Ale co, proč nemít doma bláznivej kousek oblečení, kterej nemusíte žehlit, jen ho sundáte z ramínka, strčíte do něj ruce a hlavu a necháte ho po sobě sklouznout až ke kotníkům. A je úplně jedno, že pod šaty nemáte…. ehm nalakovaný nehty na nohou třeba. Tak jsem je zaplatila. Na ulici mě teď nikdo nepřehlídne. Pravda, v odrazu výloh vypadám trochu jako těhotná, která si vzpomněla trochu pozdě, ale nevadí. Prostě se do nich nedívám. Včera jsem do toho obchodu opět nakoukla. Sakryš, oni ty šaty dostali i v černý. Neváhala jsem. K zeleným šatům se mi totiž nehodí moje ostře růžový conversky. Ale k černým půjdou skvěle. Navíc černá určitě zeštíhluje. Když jsem šaty platila u pokladny, prodavačka asi moc nechápala, proč se jí s obavou ptám: „ Prosím vás, ale nedostanete už je v žádný další barvě, že ne?“