„Rozmohl se nám tady takový nešvar.“ Tato skvělá hláška z Pelíšků pak dále pokračuje: „Děti velice často používají sprostá slovíčka…“. Jak to je dále, všichni známe :-)Já mám ovšem jinou hlášku, která bohužel tak vtipná není. Rodiče začali používat své děti jako zbraň.“
Dítě jako zranitelná zbraň
Nevím jak u vás, ale v mém okolí snad všichni spolkli rozvodovou pilulku, jinak si nedokážu představit, jak je možné, že se tolik rodin rozpadá. Předpokládám, že se to neděje pouze v mém okolí, vzhledem k tomu, že v ČR je rozvodovost téměř 50%.
Pokud to sami zrovna neprožíváte, jistě jste si všimli, že v rodinách okolo vás prostě NĚCO nefunguje. Nechci se vůbec pozastavovat nad tím, CO by to mělo být a proč tomu tak je.
Upřímně řečeno, nemám nic proti rozchodům, často jsou lepší než setrvání v nefungujícím vztahu. Myslím, že je v pořádku, když se dva lidi dohodnou na konci svého vztahu a podle toho pak konají. Jenže…co když je ve vztahu dítě (děti)? Jde to vůbec vyřešit tak, aby se to dětí nedotklo?
Na počátku je přece dítě stvořeno z velké lásky (alespoň ve většině případů tomu tak je), rodiče jej milují a pak…nastane rozchod a dítě se stane „skvělým“ vyděračským prostředkem. Kde se poděla ta láska k němu? Cožpak dítě může za to, že si už s druhou stranou nerozumíme? Vidím tady tři situace, kterým se mi nechce věřit, ale skutečně se dějí:
1. Boj o moc
Bojuje se o majetek. Bojuje se o dítě. A boj je často velmi přesné slovo. Soutěží ega rodičů.
Rodiče se přímo „přetahují“ kdo z koho. Ten, kdo dítě dostane do péče, ví, že ublíží tomu druhému.
„Halooo, vy dva, jsem tady já!!! Dítě, které Vás má rádo a potřebuje Vás oba – MÁMU i TÁTU!!! Cožpak mě přes ty své ega nevidíte?“
2.Vyber si
„Já nebo táta? Vyber si.“
Jak tohle může rodič vůbec říct? Opravdu neuv0ěřitelný případ, ale děje se. Dokonce rodiče uplácejí děti, protože mají pocit, že to stačí.
Dítě je včleněno do rozvodu takovým způsobem, že si musí vybrat a přidat se jednu nebo druhou stranu.
„Mamii, ale já mám tátu ráda! Taky se mi nelíbí, jak se občas chová, ale chci ho vídat. To není fér, chci Vás přece OBA!“
3.Dítě jako zbraň
Zbraň v pravém slova smyslu.
Situace, kdy se schyluje k rozchodu, ale jedna ze stran to nechce připustit, a proto vyrukuje s opravdu „účinným argumentem“: „Buď s námi zůstaneš, nebo už ho (dítě) nikdy neuvidíš.“
Ať už zůstane („Zůstávám s ní kvůli dětem.“) anebo nezůstane, v obou případech jde o šílený model, který není moc žádoucí ke kopírování.
„Mamii, tatiii, proč všude říkáte, že všechno děláte pro mě, když já se necítím vůbec dobře?“
Mám pocit, že jde o novou formu „týrání“ dětí. Dospělí ať si pro za mě dělají, co chtějí, ale co ti „prcci“? Vždyť na to všechno koukají a kromě zraněných dušiček to s největší pravděpodobností v dospělosti zkopírují.
Vím, že tohle téma je citlivé a dotýká se spousty lidí, ale na některé případy se prostě nedá dívat!
Tento blog bych chtěla pojmout jako diskuzi, moc mě zajímá váš názor, ale především, jestli máte osobní zkušenost či nějaký pozitivní příklad z okolí?
Chci naději, že to opravdu vyřešit jde ke spokojenosti všech – a především dítěte! Vždyť ty domy, auta,…to je přece úplně jedno, ne? To se všechno může zopakovat, ale dítě – to osobité malé stvoření a jeho věk se už NIKDY OPAKOVAT NEBUDE!!!
Lucie Valchařová
PS: Omlouvám se dneska za lehce „depresivní“ článek, ale prostě už to muselo ven. O to více očekávám pozitivních příkladů v komentářích ;-).
www.rodinajakofirma.cz
Zdroj foto: Pixabay.com
