Chtěl bych Tě potkat,
jak známá jsou ta slova!
Však já chtěl bych Tě potkat,
ano, zas a vždycky znova…
Za jitra v lukách rozkvetlých
co nejkrásnější květ,
jež voní a září tak,
jako žádný jiný v tento svět.
Chtěl bych Tě spatřit
v zrcadle hladiny jezera,
víš, ne přes den, ale
večer, za šera,
kdy ptáci utichnou
a Slunce prstíkem posledním
linie Tvých vlasů
jemně i úchvatně pohladí.
A co za poledne? kde bych
Tebe spatřit směl?
Pod větvemi starého dubu, ve stínu,
on pro Tebe by moudrá slova měl.
A o půlnoci? Kdy čas je plný kouzel
a Měsíc se koupe na laguně?
Ty máš mne ve své moci, lásko,
v hluboké té noci sametové.
Krása i moudrost Tvá se doširoka vlní,
víš, na světě je mnoho žen,
já ale navždy chtěl bych spojit
svoji dlaň s jemnou rukou Tvojí …
