Pátým rokem bojuji s diagnozou úzkostně depresivní porucha a obsedanrně kompulzivní chování, agorafobie a strach z lidí. Léky jsou můj věrný kamarád a často je problém i ráno vstát z postele a donutit se něco dělat. Kompulzivní chování se projevuje ustavicnym zapisováním naprosto všeho, neustalým rovnaním věcí a vše musí mít svůj řád, jinak jsem v háji. Dochází to tak daleko, že i na wecku musí být na sobě položené dvě roličky toaletního papíru, jinak jsem nervózní. Rozhodí mě každá maličkost, která není podle mé potřeby. Nejraději jsme zavřená doma, ve svém bezpečí. Jakmile vyjdu ven hned mám pocit, že na mě všichni koukají a musí vidět, že jsem blázen. Fungovat jw pro mě hodně těžké, ale naučila jsem se dokonale přetvařovat a smát se i když uvnitř pláču. Je mi 38 let a je to čím dál horší. Docela se bojím, co bude za pár let.
