K převánočnímu času a nejen k tomu patří příběhy k zamyšlení…
Tohle je jeden z příběhů, který mě chytil za srdce. Našla jsem na facebooku na profilu u kamarádky. Nevím, kdo to napsal, jestli je to pravda, či nikoliv, ale je to velmi emotivní. Buďme na sebe hodní a dělejme dobré skutky nejen o Vánocích :-). Hezký den všem…
Jednou mi na dvůr přišel starý, unavený pes. Podle obojku a vykrmenosti se zdálo, že někde měl svůj domov a že se tam o něj dobře starali. Klidně ke mně přišel a já ho podrbal v srsti za krkem. Přilepil se na mě a vešel do domu. Pomalu prošel předsíní, stočil se do klubíčka v koutě obýváku a usnul. Za hodinu vstal a šel ke dveřím. Pustil jsem ho.
Příští den byl na mém dvoře a znovu se se mnou „pozdravil“, opět vešel do domu, lehl si do stejného koutu obýváku a znovu asi hodinku spal. Tak to šlo několik týdnů po sobě. Začalo mě to zajímat a k obojku jsem mu přicvakl lístek: Rád bych znal majitele tohoto úžasného, milého pejska. Víte o tom, že si téměř každý den přichází ke mně domů zdřímnout?
