Aneb víte, kdo byli jejich hlavní představitelé?
Pankrác (12. května)
„Ledový světec“ svatý Pankrác se narodil okolo roku 290 ve Frýgii (Malá Asie). Traduje se, že pocházel z vážené křesťanské rodiny. Matka však zemřela hned po jeho narození a otec o rok později. Tak o něj pečoval strýc Dionýsos, který s ním později přesídlil do Říma. To bylo v době, kdy císař Dioklecián velmi tvrdě pronásledoval křesťany a veřejné přiznání ke křesťanství bylo trestáno smrtí. Mladý Pankrác se však nezalekl a své vyznání neskrýval, což mělo za následek, že byl zajat a uvězněn. Bylo mu nabídnuto, že když se své víry vzdá zachrání si život. Ale čtrnáctiletý Pankrác se nedal přesvědčit a tak 12. května roku 304 byl veřejně sťat. Jeho tělo uschovala statečná žena v římských katakombách. V roce 500 papež Symach postavil nad Pankrácovým hrobem kostel. Později zde byla vystavěna bazilika sv. Pankráce jež zde stojí dodnes.
Pankrácův kult se rozšířil po celé Evropě, především pak v Německu. Dnešní Pankrác je ve Francii patronem dětí a prvně přijímajících. Ochraňuje mladé rostliny a květy, jeho přímluva pomáhá při bolestech hlavy a při křečích – a také proti křivé přísaze.
Význam jména Pankrác v tomto případě neodpovídá povaze chlapce a jeví se jako nahodilé. Základem je totiž řecké slovo pankration, což znamená „celkový závod“ nebo „víceboj“, lze vycházet i ze slova pankratés – přeloženo jako „vševládný“.
Servác (13. května)
Druhý „ledový světec“ svatý Servác pocházel z Arménie (datum narození spadá do 4.století). Pravděpodobně roku 340 se stává biskupem v Tongernu (Belgie). Patřil k nejtvrdším odpůrcům arianismu. Zemřel 13. května roku 384 v Maastrichtu (Holandsko) na zimnici.
Je patronem Maastrichtu, Goslaru, Limburgu/Lahn, Quedlinburgu a Wormského biskupství. To svědčí o velké úctě, které se tento patron těší. Navíc jej berou za svého ochránce i zámečníci a stolaři, lidé se k němu modlí, když je sužuje revmatismus, bolesti nohou a horečka. Také je vzýván, aby ochránil před škodami od mrazu, který přichází nikým nezván ani nevolán.
V Maastrichtu se na světcovu počest v současné době každých 7 let koná velká posvátná pouť. Při procesí (ommegang) nesou věřící ulicemi Servácovu hlavu a další ostatky.
Jméno Servác má základ patrně v latinském slově servare – “uchovávat”. Znamená tedy něco jako “strážce” nebo “ten, který uchovává”.
Bonifác (14. května)
Třetí „ledový světec“ svatý Bonifác, se podle legendy narodil v Římě ve 3. století. Bohatá Římanka – křesťanka – jej poslala do Tarsu v Malé Asii (dnešní Turecko), aby tam pro ni se svými druhy vyhledával ostatky mučedníků. Bonifác se do té doby o křesťanskou víru nezajímal a tak bral cestu spíše jako povyražení. V Tarsu byl svědkem toho, jak jsou zde křesťané krutě a bez soucitu v celých zástupech veřejně pro víru zabíjeni. Pod vlivem hrůzných zážitků se veřejně přihlásil k víře Ježíšově. Byl okamžitě uvězněn a po krutém mučení jej biřicové vhodili do vařící se smůly. Legenda říká, že jeho zděšení přátelé přinesli nakonec do Říma ostatky jenom jednoho mučedníka – Bonifáce. Tam jej pohřbili na via Latina. To vše se mělo stát kolem roku 306.
Jméno Bonifác vychází z latinského výrazu (homo) boni fati, což lze přeložit jako „člověk dobrého osudu“, což může znamenat, že každý Bonifác je šťastlivec.
