Levhart skvrnitý: Dobře ukrytý africký zabiják

Levharti byli kdysi rozšířeni od Sibiře po Jižní Afriku. Oblast jejich životního prostoru se ovšem kvůli lovu a ztrátě přirozeného prostředí velmi zmenšila. Hustota výskytu se liší podle prostředí: od méně než jednoho kusu po více než třicet na 100 km². Nejhustěji jsou dnes levharty obydleny chráněné oblasti východní a jižní Afriky
Levharti mají pevně daná teritoria a na rozdíl od mnoha jiných zvířat včetně lvů a dokonce i gepardů se za zvěří nepřemísťují. Mladí jedinci si ovšem musejí hledat své působiště, protože stejně jako většina kočkovitých šelem jsou levharti samotáři. Mládě se dává na dráhu samostatného lovce v cca 18 měsících věku. V případě, že se jedná o mladého samce, odchází od matčina teritoria dost daleko, aby nedocházelo k příbuzenskému páření. Naproti tomu dcera se většinou usazuje v teritoriu nedaleko matčina území.
 
Levhart je nejrozšířenější kočkovitou šelmou světa. Například v oblasti Masai Mara se podle dostupných údajů na ploše zhruba 1 520 km² pohybuje asi stovka těchto zvířat. Teoreticky by tak mohl být nějaký levhart k vidění každou chvíli, ale ve skutečnosti není vůbec snadné je objevit. Jsou totiž opravdovými mistry kamufláže. Jednak jsou dokonale maskovaní svým zbarvením a navíc prostě nechtějí být spatřeni. Spousta stopařů se přesvědčila o inteligenci levharta, který své pronásledovatele vodil v kruzích. Vzhledem k jejím schopnostem považují mnozí tuto šelmu za skutečného krále zvířat.
Běžnou kořistí levhartů jsou paviáni a kočkodani, kteří v některých částech Afriky tvoří až deset procent jídelníčku. V žádném případě ale nejde o snadný úlovek. Dospělí paviání samci mohou vážit až 45 kilogramů, tedy víc než levhartí samice. Jejich tesáky jsou navíc delší než tesáky lva (více než 7 centimetrů) a silou skusu je mezi primáty předčí zřejmě jen gorily. Zkušení levhartí lovci proto vyhledávají osamocené paviány a na mobilizovanou tlupu zásadně neútočí.
 

Levharti jsou nesmírně přizpůsobiví a přežívají i díky velmi pestrému jídelníčku, do nějž například jen v subsaharské Africe patří více než 90 zvířecích druhů: od členovců po dospělé antilopy losí. S oblibou vynášejí svou kořist na strom, což ale nedělají zdaleka všude. Například v Masai Mara vynesou levharti na strom téměř každou kořist. Naproti tomu v národním parku Tsavo žerou většinu úlovků na zemi a v některých částech Afriky nelezou na stromy vůbec. Rozdílné chování je dáno přítomností konkurence. Na území Masai Mara žije kolem čtyř se lvů, a proto je logické, že levharti svůj úlovek preventivně „uklízejí“ mimo jejich dosah.
Opuštěný stromový háj s rozlehlými větvemi – tak vypadá ideál levhartího útočiště. Místo, které mají levharti v oblibě, se pozná podle velkého množství nízkých rozlehlých větví. S jistotou vás o občasné přítomnosti levhartů přesvědčí poškrábané kmeny stromů.