Již jsem tu v minulosti psala o kráskách labutích. Připíši s radostí jednu malou ale krásnou příhodu.
Jedeme si to na podzim na chalupu, opatrně vesnicí, kde se po straně rozevřel pohled na rybník,
kde se nacházelo rovných sto labutích krásek. Vystoupili jsme z auta a šli jsme se podívat na tu
nádheru, která se jen tak nevidí! Labutě si klidně pluly po vodě, bylo slyšet ševelení vodních slečen,
hochů i mláďat. V pozadí stála loďka, jak krásný obraz, malíři pod pravou ruku. A fotografům pod
aparátem, jako právě nám. Podzimní listí se třpytilo barvami a my byli v úžasu….. :-* :-* :-*
