Aťka Janoušková
Vlastním jménem Vlasta Janoušková je česká herečka a zpěvačka. Hraní se věnovala už od dětství. Již během druhé světové války účinkovala v Národním divadle, ale bohužel dostala vyhazov, protože její rodiče zatklo gestapo. Nějaký čas se živila jako cizojazyčná korespondentka, zpět na divadelní prkna ji přivedl až později E.F. Burian. Objevila se v nespočtu představení, zejména tam kde mohla uplatnit své přirozené nadání pro tanec a zpěv. Maličký vzrůst (v dospělosti měří jen 120 cm) ji odsoudil ke ztělesňování vedlejších, zato charakterově pestrých rolí.
Ačkoli upřednostňovala divadlo, zahrála si i v několika filmech. Epizodní roličku jí svěřil i slavný česko-americký režisér Miloš Forman ve svém oscarovém hitu AMADEUS. Nesmrtelnou, se však Aťka Janoušková stala díky práci pro dabing. Její neobyčejný dětinský hlas je neodmyslitelně spjat především s nejrůznějšími pohádkovými bytostmi a pořady pro děti. Její asi nejslavnější dabingová role je hlavní postava z německého animovaného seriálu “VČELKA MÁJA”, ale mohli jsme ji slyšet i v celé řadě dalších projektů (“BROUČCI”, “PŘÍBĚHY VČELÍCH MEDVÍDKŮ”, AŤ ŽIJÍ DUCHOVÉ…) V 90. letech jejího hlasového umění hojně využívali i tvůrci televizních reklam.
Miloš Kirschner
Kirschnerův vstup do života ovšem nebyl tak strmě stoupající. Počátkem padesátých let byl před ukončením studia mezinárodního práva zatčen a odsouzen za protistátní činnost. Po odpykání trestu byl na vojně zařazen k praporům PTP mezi tzv. Černé barony. Teprve roku 1951 po skončení povinné vojenské služby nastoupil do Divadla Spejbla a Hurvínka, což se také stalo začátkem naplňování jeho osudu.
V období totality si také výtečně vedl a dokázal získat oblibu nejen dětského publika, ke kterému byl repertoár od 70tých let veden přednostně, ale i u prominentů tehdejšího režimu, jakými byli nejdéle sloužící ředitel ČT J. Zelenka, tehdejší ministr kultury J. Klusák a další. Ale “…jeho životním posláním bylo bavit obecenstvo, ropzptýlit šeď oněch čtyřiceti let, vytvářet náladu snesitelnou pro život v totalitě.” I přesto, že získal titul zasloužilého umělce a následně i národního, nebyl nikdy oddaným služebníkem režimu jako mnoho jiných.
