Jindřich Šimon Baar byl český katolický kněz, básník a spisovatel, představitel realismu, tzv. venkovské prózy a Katolické moderny. Byl bratrancem a přítelem Josefa Fišera.
(*7. 2. 1869 – †24. 10. 1925) Narodil se v malém domku pod farou č.94.
Nejslavnější chodský spisovatel a reformní katolický kněz pocházející z Klenčí pod Čerchovem. Byl zasvěceným znalcem Chodska a jeho folklóru. Vynikal vědomostmi i nebojácností a svému Klenčí pomáhal, kde mohl. Jeho životním dílem je románová trilogie Paní komisarka. K nejznámějším patří také román Jan Cimbura.
Nejslavnější chodský spisovatel a reformní katolický kněz pocházející z Klenčí pod Čerchovem. Byl zasvěceným znalcem Chodska a jeho folklóru. Vynikal vědomostmi i nebojácností a svému Klenčí pomáhal, kde mohl. Jeho životním dílem je románová trilogie Paní komisarka. K nejznámějším patří také román Jan Cimbura.
Již jako student přispíval do studentských časopisů Lípa a Nové vzlety. Doufal, že mu otcova poměrná zámožnost umožní pokračovat ve studiích na pražské univerzitě.V roce 1881 však oheň zničil celé Klenčí.Otec přišel o značnou částku a pro jeho syna zůstalo jediné východisko-seminář.Stal se lidovým spisovatelem a opěvovatelem Chodska. Po vysvěcení na kněze ho církevní hodnostáři považovali za nositele nebezpečných sociálních myšlenek a několik let mu nepřidělovali vlastní faru .Hodně cestoval. Baar žil jako kaplan v Přimdě, Spáleném Poříčí u Blovic, ve Stochově a jinde. Farářem byl v Klobukách u Slaného a dalších místech. Přispíval do řady časopisů.
Už jako dítě jsem milovala knihy od Baara…Pro kravičku, Jan Cimbura, Hanýžka a Martínek, Paní komisarka a jiné a jiné. Zalezlá na místech jako půda, kůlna a hltala jsem psané slovo. A před pár týdny jsem si přečetla znova knihu Báby a dědkové…teď je to reálný věk si to zopakovat.;-)
Pohřben je na hřbitově zvaném Na Soutkách v rodném Klenčí pod Čerchovem. Jindřich Šimon Baar si nepřál, aby na náhrobku bylo uvedeno jeho jméno a proto je na něm pouze verš:
Čtenáři!
Též tvá cesta k hrobu běží,
tož se netaž, kdo zde leží,
které bylo naše jméno,
jaká práce – žití, věno.
I své kvítí i své hloží
odnesli jsme na soud Boží,
pokoj máme v tomto hrobě,
Bůh ho jednou dej i Tobě.
Pane, smiluj se nad námi!
Též tvá cesta k hrobu běží,
tož se netaž, kdo zde leží,
které bylo naše jméno,
jaká práce – žití, věno.
I své kvítí i své hloží
odnesli jsme na soud Boží,
pokoj máme v tomto hrobě,
Bůh ho jednou dej i Tobě.
Pane, smiluj se nad námi!
Můj děda z otcovi strany se narodil právě v Klenčí pod Čerchovem. Stále na ten kraj vzpomínal. Klenčí jsem navštívila, našla i rodný dům a popovídala s nynější majitelkou. Ještě nám doporučila jednu stařičkou paní, že je to hotová živá kronika. A tak manžel bádal v matrikách až vybádal. Protože po dědovi nezbyly žádné fotografie, křestní listy předků…protože bohužel také jejich dům s babičkou vyhořel. Už jako dospělá jsem si říkala ta podoba s mým otcem…je to tak, je to můj prapraprapředek.
