Spojení zdravých a handicapovaných ve jménu sportu
Já jako sporťák tělem i duší. A je to tady znovu. Zase nějaká výzva. No na Facebooku mi to přišlo samo pod ruku a už se rozjel koloběh situací, však to říkám pořád, že je něco mezi nebem a zemí. Nabídka od o.s. Cesta za snem “přidej se k nám a podpoř handicapované lidi kolem sebe, ukaž, že lze sportovat v týmu zdravý versus handicapovaný”.
Za projektem stojí úžasný člověk Heřman Volf, *heart* fakt srdce na dlani a otevřená náruč, kdykoliv potřebuješ. Koordinátorka akce Irča Vanišová moc milá žena a zároveň fotografka, ta měla registraci v kompetenci, takže netrvalo dlouho a už jsem byla zaregistrovaná, ale co s tím dále? “Irčo pomůžeš mi prosím sehnat někoho ke mně? Mám kolem sebe mnoho lidí, ale ne každý je tak ztřeštěný jako já, aby šel do závodu bez tréninku,” znělo z mých úst. Pro Irču není nic problém, do druhého dne měla pro mě parťáka, s kterým jsem se sešla asi 10 minut před startem. 🙂 K neuvření klaplo to, bezva kluk a ještě stejná krevní skupina. Ahoj já jsem Renata, ahoj já Jarda a už to jelo. 🙂
Náš cíl byl lukostřelba, plavání, jízda na kole a kánoe na Vltavě cca dva km. Jde se na věc a cože bylo to překonání? No na lukostřelbu jsem trénovala den před závodem, takže už jsem jela s poměrně slušnou zásobou modřin na jedné ruce, protože když to neumíš prostě trpíš. Ale dobrý, občas jsem se trefila, Jarda spokojen a šlo se dál. Plavání s tím nemám rozhodně problém, ALE sakra tady je ta hranice. Fakt umím plavat, ale v 18ti stupních Celsia ve Vltavě? Nic pro mě, sprcha s 35 stupni je pro mě akorát a najednou do plavek a frrr do Vltavy. Není cesta zpět a tady to rozhodně nevzdám. Rodinná atmosféra panuje od začátku závodu, úplně jiný drive má tento závod a já si to maximálně užívám. Cesta do Vltavy je opravdu trnitá, ale s Jardou to dávám, přestože vedle mě drkotá zuby jako malé dítě, citím, že v tom nejsem sama. :)Jakmile slyšíme start, je nám lépe a hurá do pohybu. První moment pláče, právě přichází. Když plaveš a před tebou plave člověk ZTP, který může plavat jen rukama projede ti hlavou celý život. Je to fakt mazec, co nám ten osud pošle do cesty. Ten kluk přede mnou sakra maká, po boku s parťákem, který tam funguje i jako záchrana a mně je z toho najednou hezky, úžasné propojení a neskutečná síla. Tuhle sílu nezažiješ a už vůbec ne v dnešní době a každý den.
Po doplavání 380 metrů nás čeká s Jardou společný výklus na břeh, honem převléknout a hurá do depa pro kola před námi je 12 km. Oba jezdíme na kole, takže je to v pohodě, ale i tak nohy ztěžkly po plavání, takže rozjezd byl slabší. Dali jsme to a hurá na kánoi zpět do Vltavy 2,5 km kolem ostrova, ruce bolí už po 500 metrech, ale my to dáme. Cestou potkáváme kluky, kteří se už stihli otočit vzhůru nohama, no snad nás toto nepotká. Síly ubývají a čas běží. Máme to za sebou, tak hurá na deku, kde svorně čekají rodinní fandové. UFF makačka to byla, ale zážitek na celý život. Děkuji za to!*heart* Za organizaci, za ty lidi kolem, neskutečná energie a otevřenost, týmovost, kterou jen tak někde nepotkáš. Tato skupina se stává rodinou a já jim moc děkuji, všem, co akci podporují a především, co makají celý rok na organizaci nejen kvadriatlonu, ale na jiných projektech celého o.s. Cesty za snem. Tohle byl start, výzva a sáhnutí si tak trošku na své hranice. Je to začátek mé Cesty za snem, mé a mého týmu pro našeho patrona. O tom všem budu ještě několikrát psát. *enzo* Slibuji, máte se na co těšit. 😀
