Přišla k nám nakrátko,
jako roztomilé štěňátko.
Věčně schovaná pod sedačkou,
odháněna starší fenečkou.
Čím déle tu s námi byla
tím více se s ní seznámila.
Stala se jejím děťátkem,
byla naším mrňátkem.
Všecky si nás získala,
skákali, jak ona pískala.
Běhat pořád neuměla,
starší kámošku furt nedoběhla.
Proto dlouze kňučela,
ušní bubínky tím mučila.
O půl roku později,
všichni se měli raději.
Když si chtěla hrát, na Bubu kňukla,
nepřestala, dokud svého nedostála.
Malej drzej lump,
dosáhla všeho coby dup.
Když se chtěla mazlit,
dovolila nám si ji vzít.
A když ne, hodila zpátečku,
kdejakého řidiče mohla učit hodit couvačku.
Jako každá pohádka mívá konec,
společným chvílím odzvonil zvonec.
Společného času málo,
obrovská rána v srdci,
více času nebylo nám přáno,
andílka vítají v nebi andílci.
Obrovská bojovnice,
čest a hrdost,
všeho převelice,
nyní nás dělí nebeský most.
Krutá nemoc vybrala si svou daň,
odešla navždy překrásná bílá laň.
Nyní si loví v nebi srnečky,
nečekají na ni už žádné zlé léčky.
VÝZNAM
Fleuruška byla naše fenečka, Petit Basset Griffon Vendéen (Malý vendéeský hrubosrtstý baset). Ve dvou letech bohužel onemocněla epilepsií a doktor řekl, že se pěti let nedožije. Ona se ale přežila a zemřela 3 dny po svých 6. narozeninách.
Byla neuvěřitelně vnímavá, hrdá a fotogenická. Tušila, že tu s námi moc dlouho nepobude, proto si žila po svém. Když nechtěla pohladit, dala to jasně najevo a když mazlinkat chtěla, přišla k nám, sedla si, podívala se na nás a jakmile získala náš pohled, otočila hlavu do boku a dívala se nahoru. Čímž nám jasně předala informaci: ,,Můžeš si mě pohladit.”
Byla statečná, úžasná a éterická. Během jejího odchodu i pár dní po něm, se u nás doma děly v návaznosti s ní zázraky. Odešla, ale nepřestala s námi komunikovat. Dnes jsou tomu přesně 4 roky.
Fleuri, těším se, až se jednou k nám zas vrátíš! ♥
