České sklo – synonymum kvality a tradice

Jeho zvláštní postavení v Evropě od středověku vytvářel rozsah

výroby i široká škála výrobků od průzračně čistého stolního skla,

často broušeného, rytého a malovaného, přes bižuterii až po obří křišťálové

lustry či autorský design současných uměleckých objektů.

Umění tavit sklo bylo v minulosti tajemstvím, které předával otec nejstaršímu

synovi, a tak české sklářské rody významně ovlivnily světový

technologický vývoj i umělecké styly.

O tavbu skla se pokoušeli již Keltové i Slované v 8. a 9. století.
 

Zelené lesní sklo a modré kobaltové

Počátky české sklářské tradice je možné datovat někdy na přelom 

12. a 13. století, kdy v lesních hutích vznikalo nápojové sklo

z takzvaného lesního skla. 

Repliky tohoto typujsou dodnes velmi populární – nejen díky svému

typickému “středověkému” vzezření, ale také lehce zelenkavé barvě,

která je pro toto období specifická.

Název “lesní” toto zelené sklo dostalo podle hutí, které vznikaly v lesích,

kde byl dostatek surovin pro tavbu skla a především dřeva na topení

ve sklářských pecích.

Lesní sklo se vyrábělo až do počátku 18. století.

V Čechách je doložena výroba také modrého skla barveného kobaltem,

který byl odpadní surovinou při těžbě stříbra.

Zprvu se modré sklo používalo jen jako dekor zeleného skla

a teprve od pol. 16. století byla u nás zavedena výroba modrého skla.

Z benátských skláren se k nám následně dostala také výroba červeného skla,

které se zprvu používalo především k dekoraci čirého skla.

Krásná práce sklářů.

Hudlenka