Časem došlo k rozšíření sortimentu – původní tvar céček byl výrobními družstvy rozšířen na háčka, áčka, eska nebo paragrafy. Postupně vznikaly čím dál více lákavější barvy, zavedena byla i zlatá nebo stříbrná céčka. Sběratelské šílenství zachvátilo celou jednu generaci a mnozí z nás je dosud mají někde ukryté jako vzpomínku na dětská léta.
Jejich výroba dokonce pokračuje i dnes, navíc se céčka stala součástí stálé expozice Národního muzea v oddělení novodobých českých dějin.
Poslední výrobna céček je u Hradce Králové
Zřejmě posledním výrobcem céček u nás je Rudolf Chmela z Hradce Králové, který je vyrábí nepřetržitě od roku 1979. Z kilogramu plastové drti se vyrobí 4 000 céček. V osmdesátých letech zde lisovali až z 20 kilogramů plastu denně. Dnes stejné množství vyrobí za měsíc, ale i tak je vidět, že zájem o céčka stále trvá.
Surovinu dováží pan Rudolf Chmela z Číny. Před lisováním ji obarví, denní různobarevnou produkci pak nasype do vany a pořádně promíchá, aby vytvořil směs barev i tvarů. Jeho žena pak hotová céčka plní do sáčků. Céčka ze zahradní dílničky putují mimo naší vlast i do vzdálených zemí, jako je Velká Británie nebo USA.