Karel Václav Rais se narodil 4. ledna roku 1859 v Bělohradě (dnešní Lázně Bělohrad), byl český spisovatel patřící k předním představitelům kritického realismu. Vystudoval pedagogiku v Jičíně. Poté působil jako učitel na Hlinecku a také zastával funkci ředitele na dívčí měšťanské škole. Zde vytvořil většinu svých děl.
Jeho prvním literárním dílem byly básně a drobná próza pro mládež. Snažil se v ní vychovávat mládež k mravní bezúhonnosti. V této tvorbě je znát vliv Jana Nerudy a Svatopluka Čecha. Až počátkem 90. let začal psát prózu z prostředí venkovského lidu na Českomoravské vrchovině. Jeho hrdinové byli většinou lidé toužící po panském životě a penězích.
Ve své tvorbě zdůrazňuje střety tradičního a moderního způsobu života, které někdy zapříčinily rozpad rodinných vztahů.
Mezi nejznámější díla patří Výminkáři, Zapadlí vlastenci, Západ či Kalibův zločin. Byl ženatý, jeho dcera Doubravka Raisová získala roku 1919 titul doktorka filosofie a posléze působila jako knihovnice Univerzitní knihovny Univerzity Karlovy. Byla rovněž redaktorkou a přispěvatelkou např. Národních listů či časopisu Ženský svět.
Poté, co zemřeli tři jeho milovaní členové rodiny (zeť, manželka, bratr), odchází v r. 1915 na dovolenou. Ke své učitelské dráze se již nevrátil. Penzionován byl roku 1920. O šest let později, 8. července 1926, zemřel ve svém pražském bytě.
