Uměl rozdávat ve svých písních krásné metafory básnických slov. Jeho život byl poznamenán vztahem k hudbě přesto, že toužil po herecké slávě, osud ho poslal úplně jiným směrem, stal se zpěvákem, ale jeho umělecká dráha nebyla vždy jen barvitým příběhem štěstí, ale i cestou útrap, bolesti a protikladů. Uměl být velkodušný i zatrpklý, veselý i smutný, ale ke kamarádům vždy vstřícný. Jeho kouzlo spočívalo v jednoduchých, ale krásně pronikavých melodiích šansonových textů, které dokázaly zaujmout i dojmout.
Narodil se v Praze 6. září 1945 v Legerově ulici na Královských Vinohradech. Již v raném věku získal první zkušenosti ve hře na klávesové nástroje od svého dědečka, který ho nechal zapsat následně na hodiny piana, které poté navštěvoval. Za jeho dětství ho opustil otec, takže jeho rodina to neměla moc snadné. Jeho výchova nebyla přísná, ale byl veden maminkou ke kázni a slušnosti. V dětství byl nejspokojenější venku v kruhu svých kamarádů ze svého blízkého sousedství. V dětských letech mu také učarovalo divadlo po několika shlédnutých představeních, které navštívil s dědečkem. Byť měl bystrou hlavu, nebyl vyloženě studijní typ a pokud ho něco nebavilo, nikdo s ním nehnul, tak se rozhodl roku (1962), studium na jedenáctileté střední škole ve Štěpánské ulici v Praze s doporučením školního sboru ukončit. Poté přemýšlel o DAMU, ale nevzali ho, nakonec nastoupil jako kulisák do Národního divadla v Praze. Následně učinkoval dvě sezony v experimentálně zájezdním divadelním studiu Maringotka vedeném Zuzanou Kočovou, protože se zde nejenom hrálo, ale taky hodně zpívalo.
Bigbeatové kapely vznikaly tehdy velice rychle a nebylo snadné se prosadit vlastní hudbou a texty. Ve druhé polovině šedesátých let svých hudebních začátků byl Petr Novák ovlivněn hudbou elektrických kytar legendární čtveřice z Liverpoolu The Beatles, po které pojmenoval svojí první kapelu, ale brzo poté se přejmenovali na George and Beatovens, ale byla to údobí pro začínající bigbíťáky složité. Tehdy nahrál se svojí kapelou první hit „Já budu chodit po špičkách“ v naprosto nevyhovujících až téměř sklepních podmínkách a právě tahle písnička měla všechny předpoklady stát se hitem. Dokázala v pořadu Českého rozhlasu Houpačka strhnout tolik zájmu, že bylo až neuvěřitelné, že jméno Petr Novák, které nikdo z posluchačů ani pořádně neznal, vyskočilo na čelo soutěže podmanivým hitem.
Osmdesátá léta byla pro Petra Nováka v oblasti hudby ještě slabší, ale jedna velká událost mu načas změnila život. Vzal si herečku Evu Jakoubkovou dne 22. září 1984 na Staroměstské radnici. V tomto směru byl docela šťasten, ale velká touha mít vlastní dítě zůstala u Petra Nováka bohužel nenaplněná. Dalo by se říct, že vedli bohémský život. Po pár letech manželství se rozvedli a bylo kolem toho spousty spekulací, ale jedno je jisté. Svou bývalou ženu nikdy nepřestal mít rád a byla mu stále blízká a žil u ní. Dokonce uvažoval znovu Evu Jakoubkovou pojmout za svou ženu.
V devadesátých letech ze strachu před soucitem si nikdy moc u přátel nestěžoval, byl už dost pohublý a těžce chodil, ale stále měl tvůrčí plány a dokonce absolvoval další koncerty se zpěvákem a kamarádem Karlem Kahovcem. Pravdou je, že už měl chvějící se hlas, ať tak nebo onak, jako každý umělec se snažil podat i v tomto stavu co nejlepší výkon. Poslední dny býval rád, když s ním někdo byl. Zatímco se jeho věrní posluchači těšili na jeho další vystoupení, zdravotní stav neúprosnou rychlostí se horšil a nedopřál mu dále pokračovat. Nemocný a unavený zpěvák tiše dotrpěl ve svém spánku dne 19. srpna 1997.
