* 5. 10. 1936, Praha – † 18. 12. 2011, Hrádeček u Trutnova
Václav Havel vyrůstal ve známé pražské podnikatelsko-intelektuálské rodině, spjaté s českým kulturním a politickým děním dvacátých až čtyřicátých let. Jeho otec Václav M. Havel byl architekt a stavitel a třídní původ byl důvodem, proč komunistická moc Václavu Havlovi po ukončení povinné školní docházky v roce 1951 nedovolila dále studovat. V první polovině padesátých let proto nastoupil do čtyřletého učebního oboru chemický laborant a zároveň večerně vystudoval gymnázium, které ukončil v roce 1954. Kulturní tradice rodiny orientovala Václava Havla k humanistickým hodnotám české kultury, avšak z politických důvodů nebyl přijat na žádnou z vysokých škol humanitního směru. Rozhodl se studovat na škole technické, avšak ekonomickou fakultu ČVUT po dvou letech opustil.
Po návratu z dvouleté vojenské základní služby pracoval jako jevištní technik, nejprve u Jana Wericha v Divadle ABC a od roku 1960 v Divadle Na zábradlí. V letech 1962 až 1966 studoval dálkově dramaturgii na Divadelní fakultě Akademie múzických umění a svá studia zakončil komentářem ke hře “Eduard”, který se později stal základem jeho divadelní hry “Ztížená možnost soustředění”.
V roce 1956 se seznámil s Olgou Šplíchalovou, s níž se po osmileté známosti oženil, a která ho od té doby provázela těžkými životními zkouškami. Václav Havel o ní často mluvil jako o své nepostradatelné životní opoře.
V dubnu 1979 se stal spoluzakladatelem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných.
Za své postoje byl téhož roku zatčen a odsouzen na čtyři a půl roku vězení. Roku 1983 byl podmínečně propuštěn ze zdravotních důvodů, přesto se znovu naplno zapojil do opozičního hnutí. Protože mu bylo československými úřady znemožněno publikovat, muselo se o vydání jeho esejů a divadelních her postarat německé nakladatelství Rowohlt se sídlem v Hamburku. Ve druhé polovině osmdesátých let byl Václav Havel uvězněn ještě dvakrát, naposledy v roce 1989.
Václav Havel patřil mezi iniciátory petice „Několik vět“, kterou v létě 1989 podepsaly desetitisíce lidí. Počátkem zásadních společenských změn se však stalo až brutální potlačení poklidné manifestace studentů 17. listopadu 1989 v Praze na Národní třídě. Do čela občanského odporu se postavili studenti a umělci a 19. listopadu bylo v pražském Činoherním klubu ustaveno Občanské fórum, na jehož půdě se sjednotili jednotlivci i skupiny usilující o zásadní politické změny v Československu. Vedoucím a respektovaným představitelem se od počátku stal Václav Havel. Společenský pohyb podzimu 1989 vyvrcholil 29. prosince 1989, kdy byl jako kandidát Občanského fóra a Verejnosti proti násiliu zvolen Federálním shromážděním prezidentem republiky. Ve své inaugurační řeči slíbil přivést zemi ke svobodným volbám, což splnil v létě 1990. Podruhé jej do funkce prezidenta republiky zvolilo již nové Federální shromáždění 5. července 1990.
Václav Havel si svými postoji v letech totality získal postavení uznávané morální autority. Hloubkou názorů na problémy soudobé civilizace a promyšleností svých formulací se stal i v nové ústavní funkci respektovanou ojedinělou osobností.
Václav Havel byl 20. ledna 1998 opětovně zvolen prezidentem republiky a poslední prezidentský mandát ukončil 2. února 2003.
