Razantní, otevřená, v některých věcech nesmlouvavá, ale také citlivá a vstřícná. Tak na Olgu Havlovou vzpomínají lidé, kteří jí znali. S rolí první dámy, jež na ni na sklonku 80. let dopadla možná skutečně nečekaně, si poradila nadmíru zdařile, s nenuceností a empatií, která jí byla vlastní.
„Fascinovalo mne, jak Olga – pocházející z žižkovské proletářské rodiny – suverénně a po svém uchopila novou funkci. Zůstávala tou starou Olgou, někdy hubatou a kritickou, jindy kamarádskou a empatickou. Zároveň však s lehkou samozřejmostí usedala po boku králů, královen či prezidentů při státní večeři na Hradě,“ vzpomínal na ni ve sborníku Kapka vody pro strom lásky rodinný přítel a někdejší Havlův tajemník Vladimír Hanzel.
Olga Havlová se v roce 1933 narodila na pražském Žižkově a pocházela z početné rodiny, do které patřila i rodina její starší sestry Jaroslavy, samoživitelky pěti dětí, o které pomáhala pečovat. Současně ale ráda četla a chodila do divadla. Ve svých dvaceti se stala zanícenou ochotnickou divadelnicí a vystupovala v již neexistujícím Divadle Na slupi.
V té době jí ale také již chyběly čtyři prsty na jedné ruce, o které přišla při práci v obuvnické továrně. Podle vzpomínek přátel se pokoušela opravit zaseknutý lis, který se nečekaně rozběhl. Hendikep později maskovala šátkem nebo rukavicemi.
S Václavem Havlem se seznámila v první polovině 50. let a provdala se za něj v roce 1964. Bohužel nemohla mít děti, proto si manželé často brali na hlídání děti z ostatních disidentských rodin. Ty s nimi trávily čas i v chalupě na Hrádečku, kterou si pořídili.
V polistopadové roli první dámy se přes počáteční obavy ani na chvíli neztratila a rychle si v ní získala respekt. „Nepotřebovala studovat Gutha-Jarkovského, měla to nějak přirozeně v sobě. Jakmile Olga přerušila svou protokolární roli, ihned se převlékla do sepraných džín a trička, vydrhla podlahu, uvařila polévku, okopala zahrádku na Hrádečku či vyrazila s košíkem na houby. Anebo pozvala do hospody Na Rybárně členy legendárních Rolling Stones, když jako první rocková kapela dorazili v srpnu 1990 do Prahy. Seděla mezi Mickem Jaggerem a Keithem Richardsem a docela mezi ně zapadla, jako by se s nimi znala odjakživa,“ vzpomínal Vladimír Hanzel.
Její tehdejší osobní strážce Karel Knotek nicméně věděl i to, že chránit ji vyžadovalo jistou dávku tolerance a trpělivosti. „Těžko snášela jakékoli omezování své osobní integrity a zasahování do svého soukromí,“ popisoval Knotek.
„Paní Olga nebyla z lidí, kteří rozdávají důvěru a přízeň na potkání. Jen pomalu si zvykala na nové tváře ve svém okolí. To jsem si uvědomil až po několika letech své práce, kdy mě začala svým způsobem akceptovat… Naposledy jsem ji pak viděl druhého ledna nového roku, kdy jsme ji odváželi do nemocnice, a poprvé za tu dobu jsem na ní poznal, že ji nemoc, se kterou statečně, ale tiše bojovala, přemohla. Ani slovem si však nepostěžovala. Ostatně jako nikdy předtím.“
Olga Havlová zemřela 27. ledna 1996.
Zdroj: deník.cz
