Středočeské město Kutná Hora bylo po několik staletí střediskem hospodářské moci českého státu. V době vrcholu rozkvětu Kutné Hory se tu ročně vytěžilo 3 až 5 tun stříbra, což pokrývalo devadesát procent české a jednu třetinu Evropské těžby.
O jejím bohatství svědčí i fakt, že z peněz plynoucích do královské pokladny právě z Kutné Hory, byla financována mimo jiné přestavba Pražského hradu.
Na přelomu 14. a 15. století se Kutná Hora dokonce stala sídelním městem krále Václava IV. Už na konci 13. století bylo nutné vytěženou stříbrnou rudu bezpečně uložit, dohlížet na její zpracování i samotné ražení mincí. A pro panovníka bylo samozřejmě nejjistější, když měl vše pod kontrolou.
Proto Václav II. už koncem 13. století založil Vlašský dvůr. „Vlašský“ proto, že tam byli nejprve povoláni zkušení vlašští mincíři a pregéři z města Florencie. A právě tady se od 1. července roku 1300 v důsledku Václavovy mincovní reformy razil tzv. pražský groš, oblíbená mince, se kterou se platilo po celé střední Evropě.
Pražský groš byl na svoji dobu poměrně těžká a velká stříbrná mince. Hmotnost mince se pohybovala mezi 3,5–3,7 g s velkou ryzostí 933/1000 stříbra. Pražský groš se dělil na 12 menších peněz, tzv. parvů (lat. = malý). Po celou dobu své ražby měla mince v podstatě stále stejný obraz líce i rubu. Lícní strana nesla obraz české královské koruny a v dvojitém opisu jméno panovníka a text DEI GRATIA REX BOEMIE (Z Boží milosti král český). Rub mince nesl obraz českého heraldického lva a opis GROSSI PRAGENSES (Groše pražské).
