Vánoce mám moc ráda. Ten klid, pohodu a vůbec tu atmosféru. Co ráda nemám je advent. Ne že bych měla něco proti adventu, ale atmosféru klidu člověk nepotká ani na vánočních trzích. Maximálně když vidíte někoho postávat se svařákem a na minutu si dovolí přestat přemýšlet nad tím, že ještě musí umýt okna a dárků nemá ještě ani čtvrtku. Já byla vždycky tak trochu salámista. Pár dnů před vánocemi jdu na dvě tři hodiny nakupovat. Vystresuju se na úroveň jednoho z prvních papiňáků před výbuchem, ale tím to pro mě končí. Nedělám speciální úklid, nepeču hromadu cukroví… Hlavním důvodem je že nemám děti. Proto si můžu dovolit to neřešit. Ale proč nemám ráda advent? Jako by se v tu chvíli rozeběhnul maraton. Lidi s krátícím se časem nabírají na výrazu rozzuřeného lva. Znáte tu poučku usmívej se na lidi, protože když se na někoho usmíváš nedokáže se mračit. Tak teda dokáže, minimálně v tomhle období. U některých to naopak působí jako rozbuška. Jak se jako může smát ta mrcha 🙂 Trest smrti tomu kdo úsměv opětuje! Samozřejmě přeháním a ne trochu. Všichni chceme pěkné vánoce, ale pojďme si trochu udělat pěkné i to okolo. Aby jsme nemuseli odpočítávat dny, modlit se ať už je to za námi atd… Tý šmouhy na okně si stejně všimne jen tchýně, tak letos jeďte k ní 😀
moc hezký příspěvek 🙂 ♥
souhlasím, krásně napsané