Vánoce

O Vánocích a jim předcházejícímu adventu by se dala napsat celá kniha. Jsou to pro nás asi nejdůležitější svátky v roce. A to, ať už je vnímáme jako svátek narození Ježíše Krista, nebo “pouze” jako svátky rodinné, kdy se všichni konečně sejdou. Měly by být obdobím celkového zklidnění, bilancování a možností pobýt s blízkými. Pokuste se oprostit od typického shonu a stresu, uklidnit se a věnovat si chvíli pro sebe. Zapalte si svíčku, posaďte se do oblíbeného křesla, a s hrnkem něčeho pro zahřátí si pojďte chvíli právě o nadcházejících Vánocích číst. Snad, díky tomuto povídání, budete na nadcházející svátky pohlížet jinak, pomaleji a s větší pohodou. Protože o to jde především!

Období vzniku vánočních oslav datujeme asi do 3. nebo 4. století. To odpovídá době, kdy v částečně pohanské Evropě byly stále slaveny pohanské zimní svátky a zachovávány pohanské zvyky.

V prvních staletích křesťanství byly běžné zimní oslavy spojené zejména se zimním slunovratem, ze kterých se Vánoce, jak je známe dnes, pravděpodobně přímo vyvinuly. Tyto oslavy známe také pod názvem kračun. Svátek to byl, podobně jako Vánoce, nejpopulárnější v roce. Důvody zahrnovaly skutečnost, že v zimě bylo třeba udělat jen málo zemědělských prací, i pastevci zahnali stáda z pastvin a ustájili je ve chlévech. Byl to čas očekávání období lepšího počasí, které se s jarem přiblížilo. Zvyky a rituály spojené se zimním slunovratem, které můžeme v různých zemích a krajích dodnes pozorovat, jsou spojeny především s úrodou – typickým příkladem je tzv. „ovseň“ či „useň“, při kterém koledníci posypávají hospodáře obilnými zrny, což mu má zajistit dobrou úrodu v příštím roce. A ve Skandinávii se v běžné mluvě dochovalo označení oslav zimního slunovratu Yule jako synonymum pro slovo Vánoce.

Ale i mnoho pozdějších a dnes zcela normálních moderních vánoční zvyků bylo přímo ovlivněno kračunem. Především pak nám dobře známá koleda, která spočívala v obcházení domů s figurou symbolizující nově zrozené slunce, většinou v podobě dítěte či bíle oděné dívky. Chodilo se s písněmi, říkadly a prosbami o podarování, neboť štědrost měla být zárukou bohatství v následujícím roce. Koleda se tedy zachovala do dnešních dnů, a to především v anglosaských zemích, v téměř nezměněné podobě tisíce let. Na východě Slovenska se zase ještě začátkem 20. století o Vánocích pekly „kračuny“ či „kračuniky“ z vánočkového těsta zadělávaného pramenitou vodou a různými příměsemi pro zajištění dobré úrody v následujícím roce, nebo ochrany rodiny před zlými silami. Někdy se do něj také zapékala lahvička s medem, která se po upečení vytáhla, a med v ní obsažený se používal na léčení či zaříkání.

Ovlivnění dnešní podoby svátků ale nepřinesl pouze kračun. Například z římských Saturnálií vycházejí dekorace, světla, i různé tradiční pokrmy.

Datum Vánoc se územně napříč světem liší. Důvodem je rozdíl mezi používanými kalendáři – gregoriánského a juliánského, které jsou od sebe posunuty 13 dnů. Ve východních částech Evropy a některých asijských státech tedy vycházejí oslavy Narození Páně na 7. ledna, zatímco v zemích používajících gregoriánský kalendář na 25. prosince.

U nás tradičně slavíme Vánoce 3 dny, jejichž středobodem je právě 25. prosinec, na který připadá svátek narození Ježíše Krista. Přesněji řečeno jeho fyzického těla. Duchovní narození, tedy křest, slaví západní křesťanství 6. ledna na svátek Tří králů – mudrců z východu, jež Krista podarovali a pokřtili.

Samotným Vánocům obvykle předcházejí dlouhé, a často velmi namáhavé, přípravy. U nás, ve střední Evropě, se jedná hlavně o přípravy na sváteční večer 24., který se stal stěžejním dnem oslav. Pocitově se rok co rok vracíváme do dětství, a kvůli jednomu večeru jsme schopni dělat v podstatě nemožné.

Několik týdnů dopředu většina domácností, krom velkého úklidu, vyrábí také vánoční cukroví. Dneska už velmi různorodé drobné pamlsky, které si každá rodina dělá po svém, vycházejí z tradice příprav na velké sváteční hodování (Boží hod). Dříve se pekly koláče, chléb, věnce a další pečivo, které si dnes spojujeme spíše s posvíceními, než Vánocemi. Také bylo zvykem po celý advent péct obřadní pečivo z vánočkového či rohlíkového těsta figurálních, nebo geometrických magických tvarů. Dnes toto pečivo, s pozměněnou recepturou, známe, jako Vizovické pečivo, které ale už namísto jídla slouží spíše k dekoračním účelům.