Mohlo by to vypadat, že jsem přestala číst, ale není to tak. Jen jsem nyní četla knihy, které byly tak drsné, že jsem sem o nich nechtěla psát. Byly velmi specifické.
Ale pak jsem si přečetla knížku od české autorky Petry Soukupové s názvem Nikdo není sám, a to byla vskutku oddechovka po těch thrillerech.
Hlavní hrdinka Veronika má práci, která ji baví, manžela, se kterým si rozumí a dvě náctileté děti, s nimiž není žádný větší problém.
Co nemá, to je příliš dobrý vztah s rodiči, ale udržuje si od nich bezpečný odstup.
Jenže někdy tohle všechno nestačí.
Křehkou rovnováhu náhle naruší smrt matky a Veroničina představa spokojeného života se začne rozpadat jako domeček z karet.
Je po klidu a dobrém životě. Nicméně její táta, který je starý bručoun, potřebuje pomoci. A přece se na něho jako dcera nevykašle.
Kniha, která je především o vztazích v rodině, vás vtáhne do děje. Čte se dobře od první do poslední stránky.
Text a foto: Lenka Hudečková
Zajímavá kniha.
určitě 🙂
Před lety jsem od této autorky četla titul Zmizet. Soubor povídek, který nebyl špatný, ale poté jsem si od ní již nic nepřečetla. Přestože je oceňovaná a oblíbená.
Anetko, ona píše dost zvláštně, to máš pravdu. Člověk si na její styl musí zvyknout. Já už četla více knih, ale nechci s ní přestat 🙂
ano, bylo to pěkné a čtivé 🙂
Velmi zajimavý děj.