Nová kniha od Radky Třeštíkové, české spisovatelky, kterou jsme mohli sledovat například v soutěži Star Dance, se jmenuje Kde jsi, když tu nejsi.
Musím říci, že po přečtení první kapitoly jsem chtěla knihu odložit jako pro mě nezajímavou. Ale zkusila jsem i druhou, a pak třetí kapitolu, a už jsem knihu musela přečíst celou. Ovšem tolik sprostých slov, jako je v knize, jsem snad za svůj 60+ věk snad ještě neslyšela. Uff.
Dagmar, Dáša nebo taky Daisy, tak se jmenuje hlavní hrdinka. Ta žije v nespokojeném manželství, které ji ubíjí. Manžel Marek se stará jen o finance, ano, je to důležité, aby rodina byla zabezpečena, měla kde bydlet, děti co jíst a co na sebe, ale někdy je moc až příliš.
Dáša je trochu nevyrovnaná křehká žena, která se stará o domácnost a dvě menší děti s podivnými jmény Marinka a Dylan. Věnuje se jim 24 hodin denně, ale její manžel si myslí, že nic nedělá. Přitom on nechtěl, aby Dagmar pracovala. Nyní jí vyčítá, že je doma. Stále řeší jen peníze, slevy. Po práci doma spí u televize.
Dagmar chce od něho odejít, ale neumí to. Pak potká Jakuba. Kluka o mnoho mladšího, který ji ale uvede do světa, jak ho nezná.
Kniha nabízí bouřlivé a vášnivé vyprávění o rozchodu. Tento příběh je o svobodě, závislosti, zbabělosti i statečnosti. O poslušnosti, laskavosti i lhostejnosti. Je to příběh bez pravidel. Ale taky hra o život.
text a foto: Lenka Hudečková
-480x270.jpg)
Ještě jsem nečetl.
ani nebudeš, už jsem ji vrátila včera do knihovny, čekali na ni 🙂
No, paní Třeštíkovou čtenáři buď milují, nebo nenávidí. Osobně jsem ji nikdy nepotkala, ani jsem nečetla její knihy, vždy jen urývek. Jelikož to není moje “literární skupina”. Když jsem se letmo tu a tam začetla do této novinky, knihu jsem odložila, jelikož vulgarismy a sexuální pasáže mi nesedly. Kniha – i její autorka – se označuje za odvážnou a provokativní, ovšem v dnešní době, kdy je vulgární kdekdo, kdekdo je obscénní a kdekdo se svléká, není nic z toho ani odvážné, ani provokativní. Odvážné a provokativní je zůstat normálním člověkem bez výstřelků různého druhu.
Máš pravdu Anetko, v knize je toho obscéního až příliš. A je to škoda, ale holt každý má nějaký svůj styl.
jo, kniha drsná, ale nakonec se dala číst 🙂
Pěkný příběh…