Nezvaný host

Přišel sám, nezván ani nevítán.

Tyhle přepadovky opravdu nemám ráda.

Sedl si ke mně a nehnul se.

Proč? Proč zrovna já?

Byla neděle, my se den předtím vrátili z dovolené na Šumavě.

Z krásné dovolené na krásné Šumavě…

Doma binec, koš přetékal špinavým prádlem (jak jinak, když je venku pošmourno a deštivo a já tak nerada suším prádlo doma na sušáku).

Ani jsem neměla nějak síly – na nic, na úklid, na prádlo, ale ani na nezvaného hosta.

Udělala jsem rychlý oběd, a on stále se mnou. Odpoledne jsem se pustila do stahování fotek z dovolené a do jejich úpravy, ale pořád mi dýchal za krk. Místo, aby mi pomohl, funěl mi do zad, až jsem to vzdala a šla si lehnout.

Byl tak drzý, že šel se mnou i do postele. Nějak mě to paralyzovalo.

Co s ním, proboha?

Noc za moc nestála, nemohla jsem s ním v posteli pořádně dýchat a v pondělí se mi spustila rýma. Byla jsem zpomalená jako šnek.

No a v úterý bylo ještě hůř a už nebylo pochyb.

Moje návštěva se jmenuje covid.

Snad ji antivirotika zaženou, když mně se to nepovedlo.

text a foto: Lenka Hudečková