Přišel sám, nezván ani nevítán.
Tyhle přepadovky opravdu nemám ráda.
Sedl si ke mně a nehnul se.
Proč? Proč zrovna já?
Byla neděle, my se den předtím vrátili z dovolené na Šumavě.
Z krásné dovolené na krásné Šumavě…
Doma binec, koš přetékal špinavým prádlem (jak jinak, když je venku pošmourno a deštivo a já tak nerada suším prádlo doma na sušáku).
Ani jsem neměla nějak síly – na nic, na úklid, na prádlo, ale ani na nezvaného hosta.
Udělala jsem rychlý oběd, a on stále se mnou. Odpoledne jsem se pustila do stahování fotek z dovolené a do jejich úpravy, ale pořád mi dýchal za krk. Místo, aby mi pomohl, funěl mi do zad, až jsem to vzdala a šla si lehnout.
Byl tak drzý, že šel se mnou i do postele. Nějak mě to paralyzovalo.
Co s ním, proboha?
Noc za moc nestála, nemohla jsem s ním v posteli pořádně dýchat a v pondělí se mi spustila rýma. Byla jsem zpomalená jako šnek.
No a v úterý bylo ještě hůř a už nebylo pochyb.
Moje návštěva se jmenuje covid.
Snad ji antivirotika zaženou, když mně se to nepovedlo.
text a foto: Lenka Hudečková
Lásko vydrž.
už to je na té lepší straně… děkuji ♥
Prevít. Jste statecna a bude dobře. Už odchází….
Ano, naštěstí již odchází, a bude lépe
Jsem ráda, že už se cítíš lépe. 🙂
Děkuji Anet… tři dny byly nedobré…